Jako postmoderní chápu příístup muže, který miluje velmi kultivovanou ženu a ví, že ji nemůže říci „Šíleně vás miluji“. On totiž ví, že ona ví (a že ona ví, že on ví), že tato slova již jednou napsala Barbara Cartlandová. Je tu však určité řešení. Může říci „Jak by řekla Barbara Cartlandová, šíleně vás miluji“. Tím se vyhne falešné nevinnosti, protože dá jasně najevo, že už nelze hovořit nevinně, a přesto té ženě řekl, co chtěl: že ji miluje, ale miluje ji ve věku ztracené nevinnosti. Pokud mu žena rozumí, pochopí toto milostné vyznání. Žádný z nich se nebude cítit nevinně, oba si uvědomují existenci minulého, toho, co již bylo vysloveno, co nelze přehlížet, oba budou vědomě a s potěšením hrát ironickou hru… Ale opět se jim podařilo hovořit o lásce.
Citace z Jencks Charles: Co je to postmodernismus (samizdatový překlad z Art+Design, 1986; June/July