Rubrika: sebráno

Nejhlouběji se bojíme ne toho, že jsme slabí. Nejhlouběji se bojíme naši nezměrné síly. Naše světlo nás děsí, ne naše tma.

Ptáme se: kdo jsem já, abych byl moudrý, nádherný, nadaný a skvělý ?

Ale: Kdo jsi, abys takový nebyl ?

Jsi synem Boha.

Tvé hry na malém písečku světu nepomohou.

Není osvícené se krčit, aby jiní lidé kolem tebe se necítili ohroženi.

Narodili jsme se, abychom vyhlásili slávu Boha, kterou máme v nás.

Není jenom v některých, je ve všech.

A jak necháváme naše světlo svítit, nevědomky povolujeme druhým lidem, aby byli stejní .

Jak se osvobozujeme od našich strachů, naše přítomnost sama osvobozuje druhé.

Zachraňovat vlastní duši a zamilovat se do Boha jsou dvě velice odlišné cesty. Protože jsme lidem říkali, aby zachránili svou duši, upadali do duchovního konzumentsví, hromadění svátostí, svatých aktivit, asketických praktik ? což vše jen potvrzovalo jejich falešné já. A tak se kolem nás začala pohybovat tato velká křesťanská ega, která jsou stažena v sebeobraně, jsou se sebou spokojená a špatným způsobem konzervativní. Obrácení se jich netýká.

Nezdravý konzervatismus je neschopen exodu, riskování, vášně, a tudíž asi i neschopen živého Boha.

Richard Rohr, Letting Go: A Spirituality of Subtraction

Když se někdo pokusí žít království Boží v tomto světě, zakusí kříž nedorozumění, potíží, strádání, pronásledování. Vzít na sebe kříž znamená obrátit se čelem k temnotě a aroganci…

Kříž je naší poslušností ceně pravdy a lásky ? bez záruky, že to ?začne fungovat?.

Učení kříže nám říká, že žádný život sice nemůže trvat navždy, ale že existuje cena prolomení lži. Je jí osobně angažovaná, živá láska.

Richard Rohr, velkopáteční zamyšlení

Kdybych si měl vybrat, zda se budu soudit sám, nebo zda budu souzen Bohem, zvolím Boha.

Richard Rohr