Musí snad květina dumat proč je květinou? Nebo pes, co je jeho úkolem, jako psa? Všichni živoěčichové tedy žijí v plnosti krom člověka – ten, jak se zdá, postrádá smysl své existence a neustále jej hledá. A protože mysl není schopna plnosti Boží, tedy žití kontemplace v Bohu, který je naplněním života člověka, nemůže být člověk úplným.
Je-li člověk nejvyšší bytostí na této zemi, pak je jediný, který se musí ptát po svém naplnění. Je k tomu odsouzen. Jakýkoli nižší tvor či věc přeci má naplnění právě ve službě člověku.
Měsíc: Říjen 2005
Děsní lidé
Lidé, kteří nesní
jsou prostě děsní. :-D
Šestá scestná úvaha Jiřího Dědeěka
Zatímco dřív jsme možná věděli, co teď, teď už jenom nevíme, co dřív. A jen víme, co potom, jenže když pak potom přijde, nevíme již, co jsme věděli předtím, nežli se potom stalo teď.
Rozhodně však ani s tím, co jsme věděli dřív, jsme nevěděli, co dřív, tak jako s tím, co víme teď, stejně nevíme, co teď. A tak zbývá jen doufat, že až to vše jednou přičteme k tomu, co budeme vědět potom, dozvíme se konečně, co teď, aniž bychom tápali, co dřív.
Ale co potom?
Převzato z knížky: Jiří Dedeček – Oběžník
Kaťpárek a Spejbl v říťi pimprlat
Možná jste si vťimli, pravděpodobně vťak ne – Mezi wraty se objevila celá knížka v elektronické podobě.
Původní knihu přinesl kolem roku 2000 (tedy možná to bylo 2001) na Silvestra kosteleckého spolěa Lukáť Holub. Na ťílený hlody v příběhu Spejbla, Kaťpárka a havního hrdiny Vládi v podání Franka Wainga se jen tak nezapomíná. Protože již knížka není k sehnání (a to ani v knihovně), rozhodl jsem se nascanované texty rozeznat na OCR a po mírných úpravách nechat je k potěťení ťiroké veřejnosti. Zdůrazňuji, že jsem tak uěinil výluěně z tohoto důvodu.
Pokud po knize chcete pátrat, vydalo ji Západoěeské nakladatelství v roce 1969 – to jsem jeťtě nebyl na světě a světlo světa nespatřil ani známý Spejblův „kolega“ Hurvínek (dnes populárnějťí a známějťí než Spejbl).
Takže: vzhůru do ětení!
Note: PaměřĽ
Knížku o zlepťení paměti jsem ěetl; bohužel, nemůžu si vzpomenout, jaké rady poskytovala.
Pátá scestná úvaha Jiřího Dědeěka
…Nu což, výjimka potvrzuje pravidlo.
Pomiňme fakt, že některá pravidla jsou potvrzována tolika výjimkami, že se naskýtá otázka, jsou-li to vůbec jeťtě pravidla, a tažme se raději, ěím že je potvrzeno samo pravidlo o tom, že výjimka potvrzuje pravidlo. A tu docházíme k závěru, že právě tou výjimkou, kdy urěité pravidlo ke svému zdůvodnění žádnou výjimku nepotřebuje.
A proto zmíněné pravidlo nemá v praxi žádný význam.
Dědeěek, Jiří. Oběžník. Praha: Středoěeské nakladatelství a knihkupectví, 1990. str. 57.
Komunikace „naslepo“
Nedá mi, abych sem nevložil ěást z vydařeného blogerského příspěvku Binárního Ládina. Doporuěuji k přeětení, stojí za to:
Sám mám nevalné zkuťenosti s tímto druhem komunikace naslepo, kdy ělověk vůbec netuťí, kdo mu naslouchá, pokud mu vůbec něco naslouchá. Jednou jsem takhle nazdařbůh komunikoval s neznámou inteligencí v Carrefouru, když jsem do krabice s nápisem âNa vaťe přání, náměty a připomínkyâ vhodil lísteěek s textem, âPřeju si světový mírâ a ono to k niěemu nevedlo.
Zaěnu filtrovat emaily
Asi zaěnu filtrovat emaily – a to podle klíěových slov, které v těle obsahují: „udělej“, âpotřebujuâ, „poťli“, „nemohl by jsi“.
Update: I když: to by mi zase nechodily žádný emaily! :-D
MĂĄm dost tĹetĂho tisĂciletĂ
Äasto mi chodĂ od kamarĂĄdĹŻ rĹŻznĂŠ humornĂŠ fotografie Äi texty. VÄtĹĄinou se pousmÄju a rovnou maĹžu. Ale tento email mÄ fakt dostal.
Pozn. ÄlovÄk se vÄtĹĄinou smÄje tomu, v Äem se sĂĄm poznĂĄ. ;-)
###MĂĄm dost tĹetĂho tisĂciletĂ protoĹže:
1) se pokouĹĄĂm zadat svĂŠ heslo i na mikrovlnou troubu.
2) ptĂĄm se svĂ˝ch kolegĂš vedle u stolu e-mailem, zda majĂ chuĹĽ jĂt na pivo a oni odpovĂ e-mailem ‚O.K. Dej mi jeĹĄtÄ pÄt minut.
3) mĂĄm 15 rĹŻznĂ˝ch telefonnĂch ÄĂsel, abych se dovolal svojĂ tĹĂÄlennĂŠ rodinÄ.
4) dennÄ v prĂĄci hovoĹĂm s lidmi z jinĂŠho kontinentu, ale jeĹĄtÄ jsem si letos nepopovĂdal(a) se svĂ˝m sousedem.
5) si koupĂm novĂ˝ poÄĂtaÄ a za tĂ˝den je zastaralĂ˝.
6) dĹŻvod, proÄ ztrĂĄcĂm kontakt se svĂ˝mi pĹĂĄteli je, Ĺže ovlĂĄdĂĄm jejich e-mailovĂŠ adresy.
7) jiĹž neznĂĄm tarif za poĹĄtovnĂ znĂĄmku.
8) vÄtĹĄinu vtipĹŻ, kterĂŠ znĂĄm, jsem Äetl(a) v e-mailech.
9) uvĂĄdĂm jmĂŠno firmy, kdyĹž jsem veÄer doma a zvednu telefon.
10) z domova se pokouĹĄĂm volat pĹes nulu.
11) jdu do prĂĄce za tmy a za tmy se vracĂm domĹŻ.
12) mĂ rodiÄe o mnÄ ĹĂkajĂ: ‚pracuje s poÄĂtaÄem‘.
13) Ätu si tento ÄlĂĄnek a neustĂĄle pĹikyvuji.
14) prĂĄvÄ pĹemýťlĂm, komu mĹŻĹžu tuto zprĂĄvu dĂĄle poslat.
UĹž nepĹemýťlĂm. ProstÄ jsem zadal(a) VaĹĄe adresy…
a o tom to je….
Note: Respekt
ětu Reflex s Respektem
Tedy ne že bych měl respekt k ěasopisu Relex, jedná se o dvě periodika, která v knihovně vyhledávám (krom odborného tisku a Literárních novin). Každopádně ta dvojsmyslnost mě zaujala.