Paradox registrovaného partnerství

Instituce rodiny je v souěasnosti vnímána jako vyprázdně›ný rituál a „moderní“ ělově›k jej odmítá. Ten papír př™ece nikdo nepotř™ebuje. Prý je výhodně›jťí jej nemít. Snad se uťetř™í ně›jaké peníze a hlavně› zachová svoboda. A dě›ti? Tuze drahá a ěasově› nároěná položka. A omezuje svobodu. Radťi si poř™ídíme nové auto.

Homosexuálové se naproti tomu právě› tohoto papíru mocně› dožadují. A jejich argumentace? Vě›rnost partnerovi, utvrzení svazku, výchova dě›tí…

Ptám se sám sebe, co nám sdě›luje tento paradox? Máme vůbec bojovat s lidmi, kterým t웾ko rozumíme? Nemě›li bychom svoji energii vě›novat k záchraně› základní a nepostradatelné instituce rodiny?

Svoboda blogu, který nikdo neěte

Blog, který nikdo neěte se nemusí bát o ztrátu ětenář™ů. Tak zní moje teze, kterou t웾ko zpochybníte.

Nemusím snad na mnoha př™íkladech dokládat jak s množstvím ětenář™ů narůstá i odpově›dnost za kvalitu př™íspě›vků a – pokud není blogger skuteěně› výraznou a svébytnou osobností (jako tř™eba Plaváěek) – př™íspě›vky ztratí ťmrnc, Už jen proto, že množství ětenář™ů vás najednou zaěne př™ipravovat o soukromí – tedy tvůrěí svobodu. Př™íspě›vky se stanou více a více neutrální, jelikož jakékoli neuvážené slovní spojení může způsobit velké problémy a př™ipravit autora o reputaci – tedy o ětenář™e, kteř™í opě›t ovlivňují neutrálnost vaťich př™íspě›vků. Jde o zaěarovaný kruh.

Nemám nic proti odborným blogům. Poslední dobou vťak nenacházím na blozích, které jsem dř™íve ěetl (i pro trochu toho odborného vě›dě›ní) pot웻ení, př™ekvapení ani nové podně›ty. Zaěínají být pě›kně› nudnými. Najednou jakoby v nich nebylo více než v odborném ělánku.

A tak koněíme u blogerské quo vadis: buě blogovat př™estanete (jako Pixy nebo Marigold) nebo se stanete takovým tím nudným odborným blogem s bezvadnou grafikou na pomezí mezi odborným a zpravodajským plátkem bez osobního náboje. Miluji krásu chyb, vnitř™ní sdě›lení, prosté postř™ehy ze života – zkrátka to, co dě›lá z ělově›ka – váženého odborníka – ělově›ka individuum. Zde je dle mého míně›ní místo blogů. Odborných serverů mám spoustu.

Proto píťi pro radost a t웻ím se, když sem zavítá ně›kdo z mých př™átel.

Blog jako platforma pro družinovou kroniku?

Př™emýťlím, jak oživit tradici družinových kronik. Kronika je v družinách stále více nepopulární – psaní zabere spoustu ěasu (ten je př™ece možné využít daleko efektivně›ji, to vám poví každý skautík). Pokud se v družině› nenajde pravý nadťenec – pisatel, nemá cenu družinu do družinové kroniky ani nutit. Energie na „psaní kroniky“ se skuteěně› nechá využít daleko lépe. I o výchovném př™ínosu by se nechalo úsp웻ně› spekulovat.

Jenže každý „starý skaut“ ví, jak senzaění je listovat zápisy v kronikách a vzpomínat na bláznivá léta nadťení, romantiky a dobrodružství, kamarádství a klukovin. To, co kdysi byla otrava se po letech stává úžasným pokladem.

I proto se mé myťlenky stále ubírají na web, konkrétně› mě› napadla myťlenka družinových weblogů. Blog je k zápiskům o družinových akcích naprosto senzaění. Dokazovat myslím netř™eba. Nejen, že jejich texty budou př™ístupné vždy a vťem ělenům družiny ěi oddílu (o ěemž se dle zkuťeností s družinovou ba ani oddílovou kronikou nikomu nemůže ani snít), ale také si budou moci poěíst rodiěe i př™íznivci skautingu (oddílu), co víc, také naťi budoucí nováěci (např™íklad po tom, co od kamaráda – hrdého ělena družiny na svůj zápis – dostanou link).

Př™edpokládám, že oddíl provozuje jeden weblog, ve kterém se mísí akce vťech družin. Zda zař™adit kroniku oddílovou je otázka do pranice a nedokáži na ni odpově›dě›t.

Myslím, že užití poěítaěe je pro kluky nejen př™irozené, ale stále má nádech zábavy. U mladťích ělenů je umě›ní zacházet s poěítaěem v komunitě› kamarádů stále „ctě›né umě›ní“. Možnost interakce (komentář™e – „Lidé si moje zápisky ětou“) by mohla být dalťím z hnacích motorů pro takovou ěinnost.

Nechám nápad projít oddílovou radou a uvidíme. Weblog družinovou kroniku nespasí (spíťe ji nechá v poklidu zemř™ít). Možná by ťlo jen o zajímavý experiment. Snad pouze o výchovnou ukázku možnosti užití internetu. Vťe samozř™ejmě› stojí na nadťení a možnosti př™ístupu k internetu. Zdá se vťak, že v družinách se vždy najde jedinec, který k webu př™ístup má. A nenajdete snad jediného skautika bez oběasného př™ístupu k poěítaěi.

Kniha: Paralaxa

…aneb paralýza, jak kultovní knihu Stevena Holla nazývají moji spolužáci. Musím upozornit, že tahle kniha vás skuteěně› paralyzuje a to na pě›kných pár dní do kř™esla. Vezmě›te si sebou také slovník cizích slov, budete jej potř™ebovat (pokud knihu chcete „hltat“ jak já) a to př™estože př™eklad Aleny Vťeteěkové je naprosto precizní a doplně›ný mnoha poznámkami, které obrovsky usnadňují chápání autorových myťlenek a uvádě›jí je do ťirťích vztahů. Zábě›r amerického architekta např™íě vě›deckými i umě›leckými obory je obdivuhodný. Myťlenky a úvahy př™ímo navazují na př™edstavení konkrétní architektonické tvorby. Př™i ětení zjistíte, že vě›tťina staveb ně›jakou takovou myťlenku ově›ř™uje, zkouťí nebo aplikuje. Most mezi teorií a praxí je kompletní.

Paralaxa je úhel, který svírají př™ímky vedené ze dvou různých míst v prostoru k pozorovanému bodu. Jako paralaxa se také oznaěuje zdánlivý rozdíl polohy bodu vzhledem k pozadí př™i pozorování ze dvou různých míst.

ěŒím dále je pozorovaný př™edmě›t od pozorovacích míst, tím je paralaxa menťí.

Nejjednoduťťím př™íkladem paralaxy v praxi je pozorování př™edmě›tů stř™ídavě› levým a pravým okem. Př™edmě›ty v popř™edí se zdánlivě› posunují vůěi pozadí – ěím blíž je pozorovaný př™edmě›t, tím vě›tťí je jeho zdánlivý posuv.

Na první prolistování si vypadá Pralaxa jako knížka obrázková s krátkými popisky. Nenechte se mýlit. Odstavce textu jsou psány neuvě›ř™itelně› komprimovaným jakzykem. Ernest Hemingway by si mohl od Holla vzít př™íklad. Proto budete každý odstavec „sát“ ně›kolikrát po sobě›.

Za vrcholné kapitoly považuji „Práce s pochybami“ a „Okraj mě›sta“. Pokud se nebudete chtít pustit do ětení celé knihy, tyto dvě› kapitoly jistě› neopomeňte.

Abych na knihu nepě›l jen chválu, mě›l bycch uvést dvě› malicherné výtky týkající je její formy: kniha je na svoje rozmě›ry neuvě›ř™itelně› t웾ká, což je dáno kvalitou papíru a tisku. Asi i díky této kvalitě› byla publikace oceně›na jako jedna z nejkrásně›jťích knih svě›ta na frankfurtském knižním veletrhu v roce 2002 (samozř™ejmě› ve své originální anglické verzi). Dalťí výtka je vťak hůř™e obhajitelná: na ně›kterých stránkách knihy se nedá podtrhávat ani psát poznámky. A to vzhledem k hodnotě› publikace, ke které se budete ěasto vracet, znepř™íjemňuje práci.

Výěet citovaných autorů a jmen

Ze zajímavých citovaných autorů bych rád uvedl např™. Henriho Bergsona, Mayu Deren, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, nebo Octavio Paze.

Kniha: HOLL, Steven. Paralaxa. Brno: Era group, 2003.

Exit mobile version
%%footer%%