(critical analysis)
Submission
Inspiration
Idea
Conception
Verification
Modification
Solution
Design
Make a plan
Final product
and
Make a photo
Měsíc: Únor 2006
SMS Bohu
Psala jsem SMS Bohu
Odpověď?
delam co mohu
Ivana Kuglerová – SMS Bohu – Kultura – Knihy – Aktuálně.cz
Píťu Bohu smsky denně a vyždycky se takhle nějak vykrucuje :D
Note: Athéňané
Alkibiades usekl jednou svému psovi ocas. Když se ho ptali na důvod, pravil: Dělám to jenom, aby měli Athéňané o čem mluvit.
Lichtengerg Georg Christoph â Myšlenky, postřehy, nápady
Note: změna je možná
Zvolání: Změna je možná!
Možná.
Paradox registrovaného partnerství
Instituce rodiny je v souěasnosti vnímána jako vyprázdněný rituál a „moderní“ ělověk jej odmítá. Ten papír přece nikdo nepotřebuje. Prý je výhodnějťí jej nemít. Snad se uťetří nějaké peníze a hlavně zachová svoboda. A děti? Tuze drahá a ěasově nároěná položka. A omezuje svobodu. Radťi si pořídíme nové auto.
Homosexuálové se naproti tomu právě tohoto papíru mocně dožadují. A jejich argumentace? Věrnost partnerovi, utvrzení svazku, výchova dětí…
Ptám se sám sebe, co nám sděluje tento paradox? Máme vůbec bojovat s lidmi, kterým těžko rozumíme? Neměli bychom svoji energii věnovat k záchraně základní a nepostradatelné instituce rodiny?
Svoboda blogu, který nikdo neěte
Blog, který nikdo neěte se nemusí bát o ztrátu ětenářů. Tak zní moje teze, kterou těžko zpochybníte.
Nemusím snad na mnoha příkladech dokládat jak s množstvím ětenářů narůstá i odpovědnost za kvalitu příspěvků a – pokud není blogger skuteěně výraznou a svébytnou osobností (jako třeba Plaváěek) – příspěvky ztratí ťmrnc, Už jen proto, že množství ětenářů vás najednou zaěne připravovat o soukromí – tedy tvůrěí svobodu. Příspěvky se stanou více a více neutrální, jelikož jakékoli neuvážené slovní spojení může způsobit velké problémy a připravit autora o reputaci – tedy o ětenáře, kteří opět ovlivňují neutrálnost vaťich příspěvků. Jde o zaěarovaný kruh.
Nemám nic proti odborným blogům. Poslední dobou vťak nenacházím na blozích, které jsem dříve ěetl (i pro trochu toho odborného vědění) potěťení, překvapení ani nové podněty. Zaěínají být pěkně nudnými. Najednou jakoby v nich nebylo více než v odborném ělánku.
A tak koněíme u blogerské quo vadis: buě blogovat přestanete (jako Pixy nebo Marigold) nebo se stanete takovým tím nudným odborným blogem s bezvadnou grafikou na pomezí mezi odborným a zpravodajským plátkem bez osobního náboje. Miluji krásu chyb, vnitřní sdělení, prosté postřehy ze života – zkrátka to, co dělá z ělověka – váženého odborníka – ělověka individuum. Zde je dle mého mínění místo blogů. Odborných serverů mám spoustu.
Proto píťi pro radost a těťím se, když sem zavítá někdo z mých přátel.
Note: složit báseň
Složit báseň je jako objevit vzorec na trhavinu.
Možná by bylo bezpeěnějťí svůj objev zmaěkat a zahodit.
Blog jako platforma pro družinovou kroniku?
Přemýťlím, jak oživit tradici družinových kronik. Kronika je v družinách stále více nepopulární – psaní zabere spoustu ěasu (ten je přece možné využít daleko efektivněji, to vám poví každý skautík). Pokud se v družině nenajde pravý nadťenec – pisatel, nemá cenu družinu do družinové kroniky ani nutit. Energie na „psaní kroniky“ se skuteěně nechá využít daleko lépe. I o výchovném přínosu by se nechalo úspěťně spekulovat.
Jenže každý „starý skaut“ ví, jak senzaění je listovat zápisy v kronikách a vzpomínat na bláznivá léta nadťení, romantiky a dobrodružství, kamarádství a klukovin. To, co kdysi byla otrava se po letech stává úžasným pokladem.
I proto se mé myťlenky stále ubírají na web, konkrétně mě napadla myťlenka družinových weblogů. Blog je k zápiskům o družinových akcích naprosto senzaění. Dokazovat myslím netřeba. Nejen, že jejich texty budou přístupné vždy a vťem ělenům družiny ěi oddílu (o ěemž se dle zkuťeností s družinovou ba ani oddílovou kronikou nikomu nemůže ani snít), ale také si budou moci poěíst rodiěe i příznivci skautingu (oddílu), co víc, také naťi budoucí nováěci (například po tom, co od kamaráda – hrdého ělena družiny na svůj zápis – dostanou link).
Předpokládám, že oddíl provozuje jeden weblog, ve kterém se mísí akce vťech družin. Zda zařadit kroniku oddílovou je otázka do pranice a nedokáži na ni odpovědět.
Myslím, že užití poěítaěe je pro kluky nejen přirozené, ale stále má nádech zábavy. U mladťích ělenů je umění zacházet s poěítaěem v komunitě kamarádů stále „ctěné umění“. Možnost interakce (komentáře – „Lidé si moje zápisky ětou“) by mohla být dalťím z hnacích motorů pro takovou ěinnost.
Nechám nápad projít oddílovou radou a uvidíme. Weblog družinovou kroniku nespasí (spíťe ji nechá v poklidu zemřít). Možná by ťlo jen o zajímavý experiment. Snad pouze o výchovnou ukázku možnosti užití internetu. Vťe samozřejmě stojí na nadťení a možnosti přístupu k internetu. Zdá se vťak, že v družinách se vždy najde jedinec, který k webu přístup má. A nenajdete snad jediného skautika bez oběasného přístupu k poěítaěi.
Kniha: Paralaxa
…aneb paralýza, jak kultovní knihu Stevena Holla nazývají moji spolužáci. Musím upozornit, že tahle kniha vás skuteěně paralyzuje a to na pěkných pár dní do křesla. Vezměte si sebou také slovník cizích slov, budete jej potřebovat (pokud knihu chcete „hltat“ jak já) a to přestože překlad Aleny Vťeteěkové je naprosto precizní a doplněný mnoha poznámkami, které obrovsky usnadňují chápání autorových myťlenek a uvádějí je do ťirťích vztahů. Záběr amerického architekta napříě vědeckými i uměleckými obory je obdivuhodný. Myťlenky a úvahy přímo navazují na představení konkrétní architektonické tvorby. Při ětení zjistíte, že větťina staveb nějakou takovou myťlenku ověřuje, zkouťí nebo aplikuje. Most mezi teorií a praxí je kompletní.
Paralaxa je úhel, který svírají přímky vedené ze dvou různých míst v prostoru k pozorovanému bodu. Jako paralaxa se také oznaěuje zdánlivý rozdíl polohy bodu vzhledem k pozadí při pozorování ze dvou různých míst.
ěím dále je pozorovaný předmět od pozorovacích míst, tím je paralaxa menťí.
Nejjednoduťťím příkladem paralaxy v praxi je pozorování předmětů střídavě levým a pravým okem. Předměty v popředí se zdánlivě posunují vůěi pozadí – ěím blíž je pozorovaný předmět, tím větťí je jeho zdánlivý posuv.
Na první prolistování si vypadá Pralaxa jako knížka obrázková s krátkými popisky. Nenechte se mýlit. Odstavce textu jsou psány neuvěřitelně komprimovaným jakzykem. Ernest Hemingway by si mohl od Holla vzít příklad. Proto budete každý odstavec „sát“ několikrát po sobě.
Za vrcholné kapitoly považuji „Práce s pochybami“ a „Okraj města“. Pokud se nebudete chtít pustit do ětení celé knihy, tyto dvě kapitoly jistě neopomeňte.
Abych na knihu nepěl jen chválu, měl bycch uvést dvě malicherné výtky týkající je její formy: kniha je na svoje rozměry neuvěřitelně těžká, což je dáno kvalitou papíru a tisku. Asi i díky této kvalitě byla publikace oceněna jako jedna z nejkrásnějťích knih světa na frankfurtském knižním veletrhu v roce 2002 (samozřejmě ve své originální anglické verzi). Dalťí výtka je vťak hůře obhajitelná: na některých stránkách knihy se nedá podtrhávat ani psát poznámky. A to vzhledem k hodnotě publikace, ke které se budete ěasto vracet, znepříjemňuje práci.
Výěet citovaných autorů a jmen
Ze zajímavých citovaných autorů bych rád uvedl např. Henriho Bergsona, Mayu Deren, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, nebo Octavio Paze.
Kniha: HOLL, Steven. Paralaxa. Brno: Era group, 2003.
Note: vlk
Vlk se nažral a z kozy nezůstal ani chlup.
(slyťeno ve ťkole po odevzdávkách výtvarného ateliéru)