Reflexe Okrašlovacího spolku Kostelec, sdružení potížístů a těch největších brzd pokroku v Červeném Kostelci.
Jedna cesta je podrobit se a ztotožnit se s osobou nebo skupinou, jež má moc. Při této symbolické účasti na životě jiné osoby má člověk iluzi, že jedná, zatímco se ve skutečnosti pouze podrobuje a stává se jaksi částí těch, kdo jednají.
Erich Fromm: Lidské srdce
Město nadřazené občanům ve své podstatě přináší nesvobodu. Ví totiž lépe, než oni, co potřebují a co jim prospívá.
Dříve nebo později začne určovat i to, co si lidé mají myslet a říkat. Pokud to někdo není s to rychle pochopit, natluče se mu to do hlavy pendrekem.
Město však říká že za to nemůže. Lidé se nezajímají. Přeloženo – dobrovolně se zbavují své svobody, aby se starat nemuseli.
(Upraveno dle Prof. Petr Piťha: Občan uvažuje cestou k volbám)
Vidím v tramvaji paní. Vypadá jak bezdomovec, i trochu zapáchá. V ruce drží Kanta z antiku.
A pak sedím na zastupitelstvu a od člověka v saku a s kravatou poslouchám, že nechce v Kostelci skanzen, že pak nemá návštěvám z PRAHY co ukázat a kdo chce vidět secesní barák, může přeci jet do Náchoda.
Tak se pak v tom světě vyznejte.
Kdo má natolik silné přesvědčení, že se postaví vůči davu do opozice, je spíše výjimkou než pravidlem, výjimkou, jíž se mnohdy obdivují pozdější staletí, ale jíž se většinou vysmívají současníci.
Erich Fromm: Lidské srdce