Rubrika: umění, architektura

Věřím, že architektura, kvalita toho, co nás obklopuje, výrazným způsobem utváří naši kulturu, tedy životy. Plytké a řídké, projekty co nic neřešil, jsou právě tím, co činí naší společnost malou, závislou a ustrašenou.

Film o domu Fakulty architektury ČVUT http://dafilms.cz/film/8213-jednoduchej-dum/

Chyby vznikají hlavně při experimentech. Něco zkusím, buď to dopadne dobře nebo špatně. Zvyšující se míra aplikace osvědčených postupů sice sníží riziko chyb, ale současně snižuje možnost přijít na něco nového.

Problém je, když někdo předloží pod-průměrné řešení a ještě blbě›.

Webdesignerská praxe bývá často srovnávaná s prací architektů. Nic proti. I při vědomí toho, že každé srovnání často kulhá nejméně na jednu nohu, minimálně jednu společnou paralelu obě srovnávané profese mají: Každý architekt ve své duši tajně nosí myšlenku, že se mu jednou podaří navrhnout a postavit obdobu Tančícího domu nebo Kaplického Chobotnice. Jenže drtivá většina běžných zákazníků touží po naprosto nudném, ničím výjimečném a obyčejném domku postaveném podle jejich naprosto neodborných představ. V němž se jim ale bude příjemně a pohodlně bydlet, bez ohledu na současné módní trendy a přání profesních es.

Miloslav Lešetický
http://zdrojak.root.cz/clanky/glosa-lesk-a-bida-prudce-kreativnich-portfolii/

(architektonicko-přírodopisný manifest absolutní biologizace)

Manifest vznikl jako výsledek analýz a bádání nad zadáním „Praha 2080“ letního semestru ateliéru Strcula na Fakultě umění a architektury Technické univerzity v Liberci. Obrazovou dokumentaci k manifestu jste mohli shlédnout na výstavě› v galerii Doubner ve dnech 3. – 17.7.2008 nebo si jej můžete ve zjednodušené podobě prohlédnout na stránkách projektu. Jde o futurologickou vizi se vším, co takové odvážné odhodlání pro zanechání odkazu budoucnosti přináší.

Jsme na pokraji nového dobrodružství – genetických modifikací­ rostlin – kvantové biologie – v jejímž důsledku dojde k syntéze biologie a fyziky. Proč se život považuje za něco tak mimořádného? Konec konců jsme všichni vyrobeni z téhož materiálu a pohání nás tytéž chemické reakce jako celou planetu.

Karbonová lana? K čemu! Ocelové megastruktury? Proboha, kdo by v tom chtě›l žít! Orbitální města? Záliba komunity. Výchozí bod na futurologickém zadání Praha v roce 2080 – inspirace přírodou -€“ se zdá logickým řešením, avšak organická architektura je lživá. K čemu je organika z betonu, kovu či plastu? Pouhá náhražka. Je nutné řešit podstatu věci; a to zdravý a přirozený život a hledat univerzální systém. Naše představy musí ustoupit přirozenosti. Chceme žít dobré a bezstarostné životy. Chceme být.

V roce 2080 bude lidstvu běžně dostupná genetická manipulace buně›k rostlin. V kombinaci s využitím nanotechnologií se dům stane souvislou vrstvou, naprosto přizpůsobivou člověku. Materiál se přizpůsobí (v reálném čase) životnímu stylu obyvatele i okolnímu prostředí. Dům se stane inteligentní­, schopný komunikovat a cítit, místo pak plné pohyblivou strukturou samostatně měnící své vlastnosti ku prospěchu jednotlivce i společnosti. V průběhu doby se místo k př™ebývání bude nejen samo zdokonalovat a uěit, ale také zároveň neustále obnovovat jako se obnovuje kůže člově›ka, objekt získá schopnost žít a růst s námi. Schopnost rostlin komunikovat s dalťími biologickými strukturami v okolí a schopnost jemného rozpoznávání změ›n v prostř™edí, zdokonalovaného v rostlinách po miliony let, umožní př™irozeně› ochránit ělově›ka př™ed nebezpečími a př™írodními katastrofami.

Rostlina je totiž inteligentní a€“ ví, jak nejlépe zachycovat svě›tlo, jak se př™izpůsobit slunečnímu svitu, zachytávat a uvolňovat energii. Dokáže naprosto elegantně› a jemně› reagovat na změ›ny v okolí. Rostliny jsou př™irozené ve své podstatě›. Nechme rostliny dě›lat to, co umí nejlépe a ř™ekně›me jim jen, co od nich požadujeme! Vťe ostatní obstarají za nás a lépe.

V mé př™edstavě› budoucnosti Prahy domy obživnou. Budeme je sázet, jejich semena budou rozprostř™ena v ploťe ěekat na své uplatně›ní. Mě›sto se stane nejprve zasetým polem, pozdě›ji loukou se spoustou navzájem se ovlivňujících mezidruhových (chcete-li meziobjektových) interakcí. Rostliny -€“ domy mohou komunikovat s rostlinami -€“ zdroji pot웹ení a plodin. Doprava -€“ kapsle – jako hmyz na louce létá z kvě›tu na kvě›t. Mě›sto, ve kterém je flora doma, kterému fauna rozumí. Mě›sto poetické. Využitím homogenní rekombinace genů vypě›stujeme dům, který se o sebe zkrátka postará. Umí se totiž pohybovat, př™izpůsobit okolním vlivům a hlavně› člově›ku, jelikož člově›k není konstanta, ale bytost individuální a promě›nlivá. Ve stě›nách takových Prahy začne proudit život. Budou hř™át jako teplokrevný živočich, poskytovat sv웾í stín stejně› jako hustý listnatý les. Stínit totiž umí nejlépe strom. Vždycky tak ěinil. A na státní svátek a den matek mě›sto rozkvete. Kvě›tiny jsou krásné. Domy musejí být jako kvě›tiny.

Vrátíme se do lesů? Snad -€“ ale do kultivovaných lesů 21. století, do lesů vytvoř™ených lidmi pro potř™eby lidí. Vrátíme se k naprosto elementárním úvahám o bydlení a k př™ístupu k životu, jaký již dnes známe jen u př™írodních národů, k moudrosti, která tu př™etrvává tisíce let. Blahobyt nabude nových dimenzí.

Až objekty doslouží, prostě› shnijí nebo se promě›ní v ně›co zcela jiného – hnojivo pro jiné objekty, zdroje potravy. Kolobě›h domů v př™írodě›.

Dům jako mraveniště› nebo jako úl či ulita nebo chcete bydlet v barevném a voňavém kvě›tu? Kapka vody sv웾í list. Cokoli si př™ejete! Domy, ve kterých proudí život.

Jaká bude úloha architektury v době›, kdy ztratí jednu ze svých základních vlastností – stálost, tedy pevnost materiálu a jednotu tvář™e? Stanou se architekti programátory nebo genetickými inženýry? Myslím, že ne. Př™estože forma ztratí na výlučnosti a důležitosti, regulační funkce architekta, tedy člově›ka, který v sobě› zahrnuje širokou škálu oborů týkajících se životního stylu, estetiky a technologií, naopak naroste. Bude tř™eba formovat veř™ejná prostranství, architektonické prvky získají na interaktivitě›, ale stále bude nutné vytvář™et orientační body nebo výtvarné hodnoty. Mě›sto nebude divokou př™írodou, ale př™esně› stř™iženým parkem, př™estože pro dnešní oko možná př™íliš komplikovaným. A architekt nebude zahradníkem, ale vladař™em -€“ tedy odborníkem určujícím genetickým inženýrům, kde který keř™ př™istř™ihnout a schopným komunikace se samotnými domy – rostlinami. Nicméně› architektura jako umě›ní skutečně› pokvete. Dle výzkumů se zdá, že ně›co stále dě›lají rostliny z ryze estetických důvodů.

Dům je absolutním ekvivalentem potř™eb člově›ka. A architektura se stává ekvivalentem potř™eb společnosti – společnosti absolutně› biologické.