Bezprostřední milost je holá fantazie. Milost je vždy prostředkována přes lidské osoby a události. Jaké riziko Bůh podstupuje! A Bůh žádá, abychom i my sami riskovali. Tím, že Krista vidíme v druhém člověku, nacházíme navzájem spojovací body, které činí evangelium uvěřitelným, bezprostředním a historickým.
Zachraňovat vlastní duši a zamilovat se do Boha jsou dvě velice odlišné cesty. Protože jsme lidem říkali, aby zachránili svou duši, upadali do duchovního konzumentsví, hromadění svátostí, svatých aktivit, asketických praktik ? což vše jen potvrzovalo jejich falešné já. A tak se kolem nás začala pohybovat tato velká křesťanská ega, která jsou stažena v sebeobraně, jsou se sebou spokojená a špatným způsobem konzervativní. Obrácení se jich netýká.
Nezdravý konzervatismus je neschopen exodu, riskování, vášně, a tudíž asi i neschopen živého Boha.
Richard Rohr, Letting Go: A Spirituality of Subtraction
Takto přehnaný smysl pro soukromé já pěstuje soutěživost: tvoje dobro se stává ohrožením mého dobra.
Víte, jak soukromou osobu nazývali Řekové? Ten, kdo neměl smysl pro společný prospěch, byl nazýván idiot. Slovo idiot původně označovalo toho, kdo jednoduše myslí na sebe sama a nemá žádný smysl pro městský stát.
Když se někdo pokusí žít království Boží v tomto světě, zakusí kříž nedorozumění, potíží, strádání, pronásledování. Vzít na sebe kříž znamená obrátit se čelem k temnotě a aroganci…
Kříž je naší poslušností ceně pravdy a lásky ? bez záruky, že to ?začne fungovat?.
Učení kříže nám říká, že žádný život sice nemůže trvat navždy, ale že existuje cena prolomení lži. Je jí osobně angažovaná, živá láska.
Richard Rohr, velkopáteční zamyšlení
Františkánský filosof Duns Scotus to nazval ?totost? (v latině haecceitas) věcí. Řekl, že Bůh stvořil pouze individua, nikoli rody (genus) a druhy (species) ? druh. Bůh stvořil tebe jako tebe, v tvé jedinečné ?totosti?.
V duchovním životě jde o to, aby ses stával tím, kým vpravdě jsi. Nejde o to, stát se Kateřinou Sienskou nebo jiným svatým, ale tím, kým jsi. Zní to dost snadno, ale být tím, kým opravdu jsi, vyžaduje práci, odvahu a víru.
Se zbožnými lidmi se v jistém smyslu pracuje velice obtížně ? jsou tak závislí na různých soudech, že nejsou schopni nechat realitu být. Snad proto Ježíš říkal, abychom nesoudili. Pokud jde o to, abychom nechali stvoření, přírodu, zemi ? vše, co je ? k sobě promlouvat, musíme se mnohé učit ze spirituality stvoření a z františkánské spirituality. My, lidé náboženští, přicházíme se svými předem hotovými závěry, biblickými citáty a dogmaty, a to tak, abychom nemuseli přijímat realitu, přijímat okamžik tak, jak je. Z nějakého důvodu je snazší zastávat názory, než prostě být bdělý a probuzený.
RR
Myslím, že co platilo a platí pro Ameriku, platí dnes i pro nás. Stačí se podívat na život v našich městech.
V Americe nemáme nic takového, co by se podobalo velkým evropský městům s fontánami, katedrálami, promenádami a parky. Vím, že jsme měli jen dvě stě let, abychom na tom pracovali; ale jde o to, že Američané nestojí o tom, aby stavěli velká města. Američan sní o tom, aby měl svůj vlastní dům.
V Americe jsme opustili silné katolické vědomí pospolitosti a smysl pro obec, pro stavbu města Božího, velký lid, a věnovali jsme se pečování o naše domy, o ochranu svého okolí, aby se do něj nestěhovali lidé handicapovaní a lidé jiné barvy kůže. Musíme to nazvat pravým jménem: narcismus.
Existuje ale lepěší světt, než jsou naše rodiny. Jediným způsobem, jak v posledku naše rodiny chránit, je chránit celou lidskou rodinu.
Richard Rohr, A Manâs Approach to God
Jak se advent blíží k Vánocům, tak se lidé více a více stávají zase dětmi.
Přijde mi, že u mnoha z nich se vánoční pohoda omezuje na vzpomínání na dětská léta.
Kdybych si měl vybrat, zda se budu soudit sám, nebo zda budu souzen Bohem, zvolím Boha.
Richard Rohr
Zkušensot s lidmi, ktaří nás hluboce zasáhli, hluboce proměnili je víceméně podobná. Jsou to vždy lidé, ktaří se nebojí být osobní.
Ideje skutečné lidi neproměňují. Lidi mění lidi. Ti, kdo skutečně přinášejí dobré zprávy, jsou lidé, kteří vědí, jak žít ve vztazích, vědí, jak s námi ztrácet čas.
RR
Aby ses dostal k potěšení, které nemáš, musíš jít cestou, která tě těšit nebude. Aby ses dostal k poznání, které nemáš, musíš jít cestou, kterou neznáš. Abys dostál majetku, který nemáš, musíš jít cestou nevlastnění. Aby ses stal tím, kdo nejsi, musíš jít cestou, kterou sám nejsi.