Kvalita lidského charakteru se do značné míry pozná podle toho, co si vybere a odmítne uprostřed všech příležitostí, které na něho v životě čekají.
Gordon McDonald
Kvalita lidského charakteru se do značné míry pozná podle toho, co si vybere a odmítne uprostřed všech příležitostí, které na něho v životě čekají.
Gordon McDonald
Přiznávám se, občas dělám na druhých lidech pokusy.
Stejně jako oni, možná nevědomky, něco zkoušejí na mně.
Někdy mám období, kdy na otázku „Co právě děláš?“ musím odpovědět: opravdu nevím. Druhé taková odpověď nepotěší, chtějí odpověď jinačí. Pěkně a jasně všechno specifikovat.
Spousta lidí volí ve chvílích, kdy neví, co říci, zkratky. Citují známé osobnosti, obracejí se na své znalosti, volí různé teorie, odkazují na své známosti, celebrity…
Přiznat si, že nevím a přesto jít dál, to chce nesmírnou spoustu odvahy.
Je lepčí mluvit vážně o nevážných věcech nebo nevážně o vážných?
A: Pojďte, budeme se smát!
B: A čemu?
A: No přeci sami sobě!
Svět počítačů obrací roli divák versus svět. Nyní je to svět, který se pohybuje, ne člověk ve světě. Stáváme se diváky. Divák je tím, kdo stojí na místě. Svět přichází k nám, jak se říká.
Nějak příliš jsme si zvykli pouze vysílat požadavky a čekat na výsledek.
Jakékoliv řešení problému mění problém.
Avšak jen dobrá řešení mění výsledek.
„Architekt by často splnil lépe svou úlohu, kdyby přesvědčivě dokázal, že na nějakém místě nemá být vůbec stavěno. A měl by být za tuto kladnou negaci odměněn stejně jako za znamenitý projekt.“
Karel Honzík, Tvorba životního slohu
„O to jde. Vláda silné ruky vzniká proto, že je třeba řešit určitý naléhavý úkol. Tím může být třeba obrana země, ekonomická či sociální problematika, vztah odlišných etnických složek společnsoti či v našem případě záchrana životního prostředí. Oběčané mohou odmítnout poblém řešit, či se na jeho řešení podílet. Přesto problém třeba řešit je, a pokud tak neučiní občané, najde se někdo, kdo jej bude řešit za ně. Ovšem bez jakékoliv demokracie: občané, neochotní vzít odpovědnost na sebe, se stávají objekty dějin, ne subjekty dění. Demokracie může přežít jen tehdy, když občané jsou ochotní přijmout odpovědnost a podílet se na řešení – podle potřeby, v domobraně, v podnikání či v družstevní a chraritativní činnosti, v iniciativách mezietnického porozumění či v našem případě v iniciativách ekologických. Vstupujeme do věku odpovědnosti, i odpovědnosti za přírodu, prostředí našeho života. My, občané, i demokracie – a konečně lidstvo – mohou přežít, pokud jsme ochotní přijmout za jejich přežití odpovědnost.“
U spousty dívek je pohromou skutečnost, že jim nikdo nikdy neřekl: „Jsi krásná“.
Nicméně potkávám i spoustu těch, kterým to snad radši nikdo říkat neměl.