Dějiny nedělají jen slavní a významní lidé. Dějiny rostou zdola, ze spousty anonymních osudů.
Helena Třeťtíková
Advent – čas bláznění a chaosu?
Taky vám poslední dobou stále více připadá advent jako nejhektičtější období v roce? Uzávěrky, odevzdávky, vše jakoby se mělo stihnout do Vánoc. Svět kolem se stává víc komerčním – období pro nákup dárků, přehršlého dodělání všech restů a v záplavě chaosu, kulturních akcí a reklam nám nějak nezbývá čas k přípravě na příchod Ježíše do našeho strdce (nicméně na příchod tchýně na večeři připraveni jsme).
Přesto – Vánoce jsou i v cíkrevní tradici drama. „Andělé s trumpetami ruší noční pokoj a budí pokojně spící pastýře a ještě cosi halasně vykřikují o nebi a zemi, porušují požární předpisy světelnými efekty, a panu a paní Nazaretským do toho ještě brečí novorozeně…“
A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. Ta žena byla těhotná a křiěela v bolestech, nebořĽ přiťla její hodina. Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást vťechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu⌠A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa na nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ěábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.
Zjevení 12,1 â 5.7-9
Drak v hněvu vůěi té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíťova.
Zjevení 12,17
Tak jakýpak klídek ;-)
Note: vedlejší ulička
V Hannoveru jsem byl jednou ubytován tak, že mé okno vedlo do úzké uličky spojující dvě široké ulice. Bylo tuze příjemné pozorovat, jak lidé mění výraz tváře při vstupu do uličky, kde je, jak se domnívali, nebylo tolik vidět, jak jeden tady močil, druhý si opodál zavazoval punčochu, jeden se smál do vousů a druhý vrtěl hlavou.
Lichtengerg, Georg Christoph
Note: nicnedělání
Říká se, že chvíle ticha jsou součástí hudby.
Pak já tvrdím, že čas nicnedělání je součást tvorby.
Svatost
Pravá svatost vyžaduje obrácení celého člověka, proměnu celé osobnosti. A požaduje proměnu vašeho životního stylu bez ohledu na to, kde žijete nebo čím se živíte. To znamená vzdát se naší omezené představy o tom, čím můžeme být, a vstoupit do procesu připodobnění se Kristu, přičemž se zároveň stáváme skutečně sami sebou.
Richard Rohr: Proě být katolíkem.
Co mám s Pánem Bohem
Mám toho s Pánem Bohem mnoho a on se mnou taky. Abych si všechno, co s Pánem Bohem mám, nepopletl, rozdělil jsem si to pro jistotu do několika kapitol.
Server katolik.cz dnes zveřejnil krásný text známého básníka Jana Skácela s názvem Co mám s Pánem Bohem. Rozhodně stojí za přečtení. Jinak Vám všem přeji krásný Advent, tedy i krásné vykročení do nového křesťanského roku!
Pláě nad křesřĽanským uměním
Snad by se nechalo napsat: pláě nad rozlitým mlékem Vermeerovy dívky…
KřesřĽanské umění bylo vždy tahounem Evropské kultury. Právě v umění můžeme zahlédnout náť obdiv ke stvoření. KřesřĽanská díla se prolínají celou dva tisíce let dlouhou tradicí a to již od dob prvních křesřĽanů (mj. jesltipak víte, že první křesřĽané vůbec nezobrazovali kříž?). VždyřĽ i moderní hudba se vyvinula z gregoriánského chorálu a ve středověkých náboženských hrách má původ dneťní drama. I největťí malířská díla vznikla jako zakázky katolické církve. „Katolická moudrost oceňuje dobro nejen v Božím stvoření, ale také v lidské tvořivosti“ píťe v jedné knize Richard Rohr. Citát jsem si opsal, protože více než výstižně vyjadřuje, na co dnes jaksi zapomínáme.
KřesřĽanské umění (výtvarné, architektura, hudba, drama) podněcovalo ve středověku představivost. Ta lidem umožňovala zahlédnout i „realitu, která je neviditelná“. Neviditelnou realitu zprostředkovává i dneťní umělecká tvorba. Právě přidaná hodnota přeci dělá z díla Umění, které nás osloví (aniž víme ěím).
Dnes křesřĽané nemluví ke světu prostřednictvím svého umění. Situace je opaěná. Jakoby by křesřĽané ztratili dech a jejich vnímání se zastavilo u Sixitinské Madony. Nadáváme na souěasné umění jako na „komerění“ a pohrdáme jím. A přitom dostateěně (kvalitně) nereflektujeme tento stav. Souěasné umění ani neznáme. Ba co víc – nesnažíme se ani na tyto vyjádření dívat. My to neumíme. KřesřĽanské umění (pokud jeťtě něco, co se nechá nazvat křesřĽankým Uměním existuje) jenom tupě opakuje tvorbu minulosti.
Nové je zatracováno. Vkus křesřĽanů, tolik vytříbený ve středověku, je v kategorii průměru masy. Církev (rozuměj my) není tím mecenáťem umění, kterým vždycky bývala. Dneťní tvorba je neinspirující, nepřekvapivá, libující si v umělé symbolice a jeťtě umělejťí euforii. Církevní architektura je „levná“, bez nápadu a bez bezpřínosná. Nikdo neexperimentuje s novými vjemy a přísptupy (digitální umění). Místo toho stále dokola studujeme to „staré“…
Co víc – my se umění ani nezajímáme. Stali jsme se spotřebiteli, místo abychom hledali. Myslíme si, že ěím více nabereme, tím jsme bohatťí. Stáváme se sklady zkonzumovaných a zapomenutých informací. Nenecháme zkrátka naťim duťím ěas se těmi odpadky prohrabat a najít v nich skryté poklady. Proto jsme ztratili citlivost k umění. Vycházíme z předpokladu, že „více je lépe“ a místo toho, abychom byli k umění vnímaví, stáváme se jeho konzumenty.
„Každé mistrovské dílo umělec naplní svou vlastní duťí, se kterou se ta naťe vlastní může spojit jen tehdy, když s ní stráví ěas v kontemplaci a naváže s ní vztah. Co ale děláme my? Probíháme galerie a muzea, abychom stihli vidět vťe, co můžeme, aniž bychom si nechali ěas uvidět něco do hloubky. Hromadíme si doma konzumní umění v plané naději, že tím, že toho budeme více vlastnit, nějak na tom budeme lépe. Jenže my se na vťechno, co máme, pak ani nepodíváme.“
Místo křesřĽanského umění vznikla obrovská díra. Nedokážeme promlouvat uměním. Neumíme zprostředkovat radost z nadějné zvěsti, její hloubku, důvěrnost i krásu. Libujeme si v „hezkém“ a věříme, že ne my, ale „ti ostatní“ jsou vedle. Jak jsme naivní!
Citace v uvozovkách vybrány z knihy Richarda Rohra „Proě být katolíkem“
Junácký humor
Stěžuje si Béla: âAch jo, ten můj táta je tak straťně praktický ělověk!â
âProě si teda stěžujeť?â nechápe Géda.
âKoupil mi anglickou uěebnici něměiny, abych se nauěil obě řeěi naráz.â
Skaut jde zasněně po ulici a kouká se na mraky.
Zastaví ho policista a praví:
âChlapěe, musíť se dívat, kam jdeť. Jinak půjdeť tam, kam se koukáť!â
Dveře
Vťimli jste si, kolik různých nálepek a výstrah obsahují dveře obchodů a kanceláří? Když jsem dnes odcházel z obchodu, louěila se se mnou nálepka s textem: „Vyěkejte otevření dveří. Neotvírejte dveře násilím!“. Představuji si, co se u dveří tenkrát semlelo… nicméně: nejedná se o trochu zbyteěný nápis? Neměly se dveře otevírat věas, aby se zákazníci pokud možno vyhnuli traumatu, že zůstatnou v obchodě navždy? A co takové běžné nálepky „SEM – TAM“, TÁHNOUT – TLAěIT? Ze správně navržených dveří by přece mělo být patrné, na jakou stranu se otevírají!
Nové stezky K4
Kostelecká ětyřka (tedy 4. oddíl skautů z ěerveného Kostelce) se po roky douhlých debatách koneěně odhodlala zavést pro letoťní nováěky odliťné stezky od těch, co nabízí ústředí Junáka. Větťinově pochází z překladu stezek Slovenských skautů, kteří mají skvěle propracovanou metodiku. Vťechny úkoly si plní skautík sám, pomáhají mu vťak rádce, vůdce oddílu nebo rodiě.
Ke stávajícím bodům jsme si moc přidávat nemuseli. Koncepce stezek je výborná, sami bychom asi lepťí nevymysleli. Připojili jsme pouze Nováěkovskou zkouťku, která zde chyběla a celé vyvedli do malé knížky (A5, která bude tiťtěna „2 strany na list“) s přehledným designem. Máte li o tuto stezku zájem, můžete si ji samozřejmě stáhnout.
Do budnoucna snad přidáme nějaké nové oddílové body, odrážející naťe oddílová specifika.