Architekt kadeř™níkem

„Tak jak to chcete?“ obligátní otázka na kterou nikdy neznám správnou odpověď. V mém př™ípadě› snad taková ani neexistuje.
„Zkrátit a prostř™íhat.“ vypotil jsem požadavek.
„Chcete to vzádu mašinkou, nebo strojkem?“ zně›l další chyták kostelecké kadeř™nice po chvíli stř™íhání. Skutečně› nemám tuchy, jaký je rozdíl mezi výsledky práce „nůžkami“ či „strojkem“, popravdě› mě› to ani nezajímá. Chci mít méně› vlasů a př™itom vypadat jako člově›k. Nic víc.
„Nad ušima vystř™íhat?“
„Jak uznáte za vhodné…“ zně›la nejdiplomatičtě›jší odpově›ď co znám. Kadeř™ince trochu protáhla obličej, nicméně› práce probíhala plynule dál.
„A chcete to vzadu na Havla?“ …uh? Jak mám proboha vě›dě›t, co je „na Havla“? Jo tak kdyby př™istř™ihovala mozkový závity, dal bych si ř™íct. Z př™edstavy podivného účesu bývalého prezidenta jsem vyhrkl rezolutní odmítnutí.

Profesionální problém. Jako zákazník v kadeř™nictví mám určitou př™edstavu, kterou reprodukuji svými amatérksými slovy. Př™estože znalost účesů a fíglů, kvality barev, laků a tužidel je u ženského pohlaví základím sociálním a integračním prvkem, není mou povinností „chlapa“ znát odborný žargon kadeř™níka.

Kozel zahradníkem, praví se v českém př™ísloví. Kadeř™ník architektem či architekt kadeř™níkem?, př™edesílám závě›r svého zamyšlení o naslouchání klientovi. Klienti totiž nevě›dí. Nemají ani zlomkovou př™edstavu a se znalostmi jsou na tom stejně, jako já se znalostí kondicionérů. „Tyhle předválečný domy – krabice se mi nelíbí“.

Stavíme domy, které vidíme u druhých. Kopírujeme v př™edstavě›, že tak se vyrovnáme celebritám, že takto naše životy získají na kvalitě›.

Role architekta v dnešním svě›tě› již není plnit požadavky klienta. Úkolem architekta je klienta kultivovat, tvoř™it ucelenou př™edstavu, interpretovat na základě› naslouchání a sledování. Architekt př™eci nemůže od klienta očekávat závratné výkony v oboru, který neovládá…

Exit mobile version
%%footer%%