Smrt ducha

Možná je vám 38 let, jako je zrovna mně. A jednoho dne stojí před vámi nějaká velká příležitost a zve vás, abyste se vzmužili kvůli nějakému velkému principu, nějaké velké záležitosti, nějaké velké věci. A vy to odmítnete udělat, protože se bojíte… Odmítnete to udělat, protože chcete žít dále… Bojíte se, že ztratíte svoji práci, nebo se bojíte, že budete kritizováni nebo že ztratíte svoji popularitu, nebo se bojíte, že vás někdo bude tlouct nebo po vás střílet nebo že hodí bombu na váš dům a tak se tomu odmítnete postavit. Možná, že budete dál žit až do devadesáti, ale jste v 38 letech zrovna tak mrtví, jako byste byli v devadesáti. A to, že přestanete dýchat, je jenom opožděné znamení smrti ducha, který nastal již dříve.

Martin Luther King, Jr.

Př™íbě›h

Každý den má vlastní př™íbě›h,
každým dnem prožíváme prazvláštně› jedinečný život.
Za jeden den nestihneme všechno.
Stihneme však aspoň ně›co.
Máme možnost obrácení.
Prostě› začít znova.

Zkratky

Ně›kdy mám období, kdy na otázku „Co právě› dě›láš?“ musím odpově›dě›t: opravdu nevím. Druhé taková odpověď nepot웹í, chtě›jí odpově›ď jinačí. Pě›kně› a jasně› všechno specifikovat.

Spousta lidí volí ve chvílích, kdy neví, co ř™íci, zkratky. Citují známé osobnosti, obracejí se na své znalosti, volí různé teorie, odkazují na své známosti, celebrity…

Př™iznat si, že nevím a př™esto jít dál, to chce nesmírnou spoustu odvahy.

Svě›t př™ichází k nám

Svě›t počítačů obrací roli divák versus svě›t. Nyní je to svě›t, který se pohybuje, ne člově›k ve svě›tě›. Stáváme se diváky. Divák je tím, kdo stojí na místě›. €žSvě›t př™ichází k nám, jak se ř™íká.

Ně›jak př™íliš jsme si zvykli pouze vysílat požadavky a čekat na výsledek.

Erazim Kohák: o ekologii a demokracii

„O to jde. Vláda silné ruky vzniká proto, že je tř™eba ř™ešit určitý naléhavý úkol. Tím může být tř™eba obrana země›, ekonomická či sociální problematika, vztah odlišných etnických složek společnsoti či v našem př™ípadě› záchrana životního prostř™edí. Oběčané mohou odmítnout poblém ř™ešit, či se na jeho ř™ešení podílet. Př™esto problém tř™eba ř™ešit je, a pokud tak neučiní občané, najde se ně›kdo, kdo jej bude ř™ešit za ně›. Ovšem bez jakékoliv demokracie: občané, neochotní vzít odpově›dnost na sebe, se stávají objekty dě›jin, ne subjekty dě›ní. Demokracie může př™ežít jen tehdy, když občané jsou ochotní př™ijmout odpově›dnost a podílet se na ř™ešení – podle potř™eby, v domobraně›, v podnikání či v družstevní a chraritativní činnosti, v iniciativách mezietnického porozumě›ní či v našem př™ípadě› v iniciativách ekologických. Vstupujeme do vě›ku odpově›dnosti, i odpově›dnosti za př™írodu, prostř™edí našeho života. My, občané, i demokracie – a konečně› lidstvo – mohou př™ežít, pokud jsme ochotní př™ijmout za jejich př™ežití odpově›dnost.“

O škatulkování

Jedna osoba mi nedávno vytkla, že prý „škatulkuju“. No jo, opravdu, škatulkuju. Neumím jinak svě›t popsat, než v určitých kategoriích. Romové, Japonci, malí, velcí… Jak jinak se ubránit lhostejnosti?

Všechna nestrannost je umě›lá. Člověk je vždycky na ně›čí straně› a dobř™e tak činí. I nestrannost je stranická. Patř™il ke straně› nestranných. (G. Ch. Lichtenberg)

Exit mobile version
%%footer%%