Alkibiades usekl jednou svému psovi ocas. Když se ho ptali na důvod, pravil: Dělám to jenom, aby měli Athéňané o čem mluvit.
Lichtengerg Georg Christoph â Myšlenky, postřehy, nápady
co se mi ze záhadných důvodů objevilo v zápisníčku
Alkibiades usekl jednou svému psovi ocas. Když se ho ptali na důvod, pravil: Dělám to jenom, aby měli Athéňané o čem mluvit.
Lichtengerg Georg Christoph â Myšlenky, postřehy, nápady
Zvolání: Změna je možná!
Možná.
Složit báseň je jako objevit vzorec na trhavinu.
Možná by bylo bezpeěnějťí svůj objev zmaěkat a zahodit.
Vlk se nažral a z kozy nezůstal ani chlup.
(slyťeno ve ťkole po odevzdávkách výtvarného ateliéru)
Řekl: „Co píťeť jsou jen romantický žblepty!“
No a?
Já mám žblepty rád…
Jen strach mi nahání,
co dělal bych, (kdybych neměl nadání)
pro žbleptání?
Válěil?
Nebo v ulicích krad?
A proto mám žblepty rád.
Nikdy jsem neviděl dítě, jež by si nechtělo něco stavět z kostiček, naučit se něco nového, nebo zkusit nějaký nový úkol. A jediný důvod, proč se dospělí nechovají podobě je ten, že jsou posíláni do školy nebo do jiných utlačovatelských institucí, které je to odnaučí.
CHOMSKY, Noam. In člověk, moc a spravedlnost. Praha: :intu:, 2005. s. 70.
Kdo jsem?
Jsem ten, co neví, kdo je.
…s příchodem webu koněí architektura v tradiěním slova smyslu. Místnost a servis k pracovnímu místu s kompjútrem je přeci jednoduchá nearchitektonická záležitost. Musíme přejít z vnějťku světa do nitra. Prolomit technologické bariéry a vstoupit do světa mezi grafikou, webovým designem, programováním a hlavně duchovností.
Dějiny nedělají jen slavní a významní lidé. Dějiny rostou zdola, ze spousty anonymních osudů.
Helena Třeťtíková
V Hannoveru jsem byl jednou ubytován tak, že mé okno vedlo do úzké uličky spojující dvě široké ulice. Bylo tuze příjemné pozorovat, jak lidé mění výraz tváře při vstupu do uličky, kde je, jak se domnívali, nebylo tolik vidět, jak jeden tady močil, druhý si opodál zavazoval punčochu, jeden se smál do vousů a druhý vrtěl hlavou.
Lichtengerg, Georg Christoph