Zatímco dřív jsme možná věděli, co teď, teď už jenom nevíme, co dřív. A jen víme, co potom, jenže když pak potom přijde, nevíme již, co jsme věděli předtím, nežli se potom stalo teď.
Rozhodně však ani s tím, co jsme věděli dřív, jsme nevěděli, co dřív, tak jako s tím, co víme teď, stejně nevíme, co teď. A tak zbývá jen doufat, že až to vše jednou přičteme k tomu, co budeme vědět potom, dozvíme se konečně, co teď, aniž bychom tápali, co dřív.
Ale co potom?
Převzato z knížky: Jiří Dedeček – Oběžník