„Život je komedie pro ty, co myslí, ale tragédie pro ty, kdo cítí…“
Horace Walpole (1717 – 1797)
„Život je komedie pro ty, co myslí, ale tragédie pro ty, kdo cítí…“
Horace Walpole (1717 – 1797)
Dnes v mé (ne) pravidelné rubrice „zápisky“ zveřejním citát, který se dnes celý den zobrazoval na domovské stránce parazitního uskupení kostelecké mládeže v rubrice zamyťlení; slovo na den. Citát pochází z knížeěky Josefa Schultze: Vlídná povzbuzení na každý den. Autorem citátu je Marius Scheider. Přeětěte si ho radťi vícekrát: ;-)
Na poěátku světa byl zvuk.
Stali jsme se spotřebiteli informací, konzumenty „vzdělání“. Přitom bychom měli být spíťe „hledaěi“. Klást otázky a ne „vlastnit“ nějaké (jakékoli) odpovědi. Věříme, že ěím více nabereme, tím jsme bohatťí a stáváme se sklady zkonzumovaných a zapomenutých informací – děl druhých lidí. Děl, které jsou, paradoxně, povětťinou vytvářeny stejně bezmyťlenkovitě, jak bezmyťlenkovitě jsme je stáhli. Zkrátka nenecháme naťim duťím ěas se těmi odpadky prohrabat a najít ty dobré a v nich skryté poklady.
Volné stahování a kopírování děl degradují nápad a myťlenku na (ekonomické) zdroje. Mohu po nich ťmátnout, kdy se mi zachce. Spojení autor – dílo je naruťeno. I v kyberkulturním umění, kde spojení s autorem je naruťeno záměrně nebo v díle kolektivním – v každém díle je nápad, myťlenka, práce, kterou, pokud si dívák (duchovně) neprožije, nemůže dílo (správně) pochopit, ani si ho dostateěně vážit. A o úctu k autoru (k druhému ělověku) zde přeci jde mnohem víc než o autorská práva.
Takoví lidé jsou obětmi individualistické spoleěnosti – konzumu a svých emocí ěi chutí (chtíěů). Chápejte, nejedná se o množství dat, které ělověk vlastní, ale o to, jakou jim přikládá váhu!
Při práci na jednoduché správě akcí kosteleckého skautského střediska jsem narazil za zajímavý problém. Pomocí php
vypisuji poěty minut a to po ětvrt hodině. Jde tedy o <select>
, který zobrazuje hodnoty: 00, 15, 30, 45.
Nicméně chci také nastavit aktuální ěas. Tedy vybrat tu položku, která je nejblíže aktuálnímu ěasu (minutě). Jak tedy zaokrouhlit ěíslo na „ětvrt hodiny“?
Řeťení je více než primitivní:
/—code
—
Funkce se chová přesně jak potřebuji:
– pro 26. minutu –> 30
– pro 16. minutu –> 15
Samozřejmě je třeba oťetřit dvojcifernost nuly (0 –> 00) a krajní hodnotu celé hodiny (60 –> 00)
V ideálním případě bychom neměli dělat nic, co nemá smysl. Ve skutečnosti je tomu ovšem docela jinak, jak ostatně dokazuje i tato scestná úvaha, která by mohla mít smysl právě jen v ideálním případě, ale tehdy by zase neměla proč nás napadnout.
Převzato z knížky: Jiří Dedeček - Oběžník
Být hodný, milý a příjemný je často důležitější než být fér.
Tomáť Holub, Katolický týdeník ??, Téma: spiritualita muže
Chodím po tmavém městě. Duše plná odpadků. černé postavy bez tváře, tvaru; kamenní duchové těžce se valící do mého nitra. Zmatek. Bloudím pod černočernou oblohou, ztracený ve městě padlých andělů… a hle. Osoba. Zařící srdce mě oslepuje, jako v to nejrannější ráno, když znenáhla rozsvítí se lampa. Třesu se. Náhle jakoby opadne těžký krunýř. Cítím úlevu.
„Jdi k těm svítícím oknům. Tam žijí dobré rodiny, tam najdeš společenství a lásku.“
Zlváťtní. Dřív zde žádná svítící okna nebyla.