Bolest osví­cení

K osvícení častěji než na vysoké hoře nebo v lavici chrámu dochází třeba při jízdě vlakem, sekání trávy nebo tichém bezradném sezení, kdy zdá se nedělámě nic a prostě nevíme. Cítíme vnitřní prázdnotu, bolest, zmatení, nicotu a přesto víme, že všechno je tak nějak správně a náhoda je spíše přihrávkou než nesmyslem a nesmysl tím nejrozuměnším cílem.

Nazývejte si to jak chcete a klidně› si říkejte pravý opak – pro mě jde o setkání s Bohem. Protože já Boha na hurá akcích a u dokonalých a úspěšných prostě nepotkávám.