Věřím, že architektura, kvalita toho, co nás obklopuje, výrazným způsobem utváří naši kulturu, tedy životy. Plytké a řídké, projekty co nic neřešil, jsou právě tím, co činí naší společnost malou, závislou a ustrašenou.

Individualismus

Takto přehnaný smysl pro soukromé já pěstuje soutěživost: tvoje dobro se stává ohrožením mého dobra.

Víte, jak soukromou osobu nazývali Řekové? Ten, kdo neměl smysl pro společný prospěch, byl nazýván idiot. Slovo idiot původně označovalo toho, kdo jednoduše myslí na sebe sama a nemá žádný smysl pro městský stát.

Stavět město Boží

Myslím, že co platilo a platí pro Ameriku, platí dnes i pro nás. Stačí se podívat na život v našich městech.

V Americe nemáme nic takového, co by se podobalo velkým evropský městům s fontánami, katedrálami, promenádami a parky. Vím, že jsme měli jen dvě stě› let, abychom na tom pracovali; ale jde o to, že Američané nestojí o tom, aby stavěli velká města. Američan sní o tom, aby měl svůj vlastní dům.

V Americe jsme opustili silné katolické vědomí pospolitosti a smysl pro obec, pro stavbu města Božího, velký lid, a věnovali jsme se pečování o naše domy, o ochranu svého okolí, aby se do něj nestěhovali lidé handicapovaní a lidé jiné barvy kůže. Musíme to nazvat pravým jménem: narcismus.

Existuje ale lepěší světt, než jsou naše rodiny. Jediným způsobem, jak v posledku naše rodiny chránit, je chránit celou lidskou rodinu.

Richard Rohr, A Man’s Approach to God

O chybách (v architektuře)

Chyby vznikají hlavně při experimentech. Něco zkusím, buď to dopadne dobře nebo špatně. Zvyšující se míra aplikace osvědčených postupů sice sníží riziko chyb, ale současně snižuje možnost přijít na něco nového.

Problém je, když někdo předloží pod-průměrné řešení a ještě blbě›.

Lavičky pro stopaře

Lavička k silnici čelem, kostelu zády. I přes upozornění se město Červený Kostelec nepoučilo a sype po městě lavičky bez rozmyslu, „ladu a skladu“. Přitom by stačilo užít selský rozum.

Červený Kostelec trvá na jedinečné raritě: lavičkách pro stopaře!