Stavět město Boží

Myslím, že co platilo a platí pro Ameriku, platí dnes i pro nás. Stačí se podívat na život v našich městech.

V Americe nemáme nic takového, co by se podobalo velkým evropský městům s fontánami, katedrálami, promenádami a parky. Vím, že jsme měli jen dvě stě› let, abychom na tom pracovali; ale jde o to, že Američané nestojí o tom, aby stavěli velká města. Američan sní o tom, aby měl svůj vlastní dům.

V Americe jsme opustili silné katolické vědomí pospolitosti a smysl pro obec, pro stavbu města Božího, velký lid, a věnovali jsme se pečování o naše domy, o ochranu svého okolí, aby se do něj nestěhovali lidé handicapovaní a lidé jiné barvy kůže. Musíme to nazvat pravým jménem: narcismus.

Existuje ale lepěší světt, než jsou naše rodiny. Jediným způsobem, jak v posledku naše rodiny chránit, je chránit celou lidskou rodinu.

Richard Rohr, A Man’s Approach to God

Stačí­ si koupit

Mě ten náš systém fascinuje. Ve zvířecím světě (i v pravěko?lidském) bylo a je nutné, aby vůdce byl autoritou pro ostatní. V dnešní době je možné si autoritu koupit. Pokud si člověk přijde „malý“, stačí si koupit třeba Ferrari (a případně sem tam zablokovat nějakou tramvaj) a hned si přijde „větší“. Stejně tak si můžeme koupit tisíce jiných věcí, které nás reklamní kouzelníci naučili považovat za symboly společenského postavení a které dokáží zvýšit v očích ostatních naši hodnotu. A není nutné, aby to byl honosný dům, jachta či luxusní vůz. Stačí hodinky, kabelka či tričko se správným logem. Kromě toho si můžeme „před“, „za“ či „pod“ jméno napsat pár písmenek a i tím se parádně (v očích ostatních) zvětšit, zvýznamnit, prostě zviditelnit.

Tomáš Hajzler, peoplecomm