Co mám s Pánem Bohem

Mám toho s Pánem Bohem mnoho a on se mnou taky. Abych si všechno, co s Pánem Bohem mám, nepopletl, rozdě›lil jsem si to pro jistotu do ně›kolika kapitol.

Server katolik.cz dnes zveř™ejnil krásný text známého básníka Jana Skácela s názvem Co mám s Pánem Bohem. Rozhodně› stojí za př™ečtení. Jinak Vám všem př™eji krásný Advent, tedy i krásné vykročení do nového kř™esťanského roku!

Pláě nad kř™esřĽanským umě›ním

Snad by se nechalo napsat: pláě nad rozlitým mlékem Vermeerovy dívky…

Kř™esřĽanské umě›ní bylo vždy tahounem Evropské kultury. Právě› v umě›ní můžeme zahlédnout náť obdiv ke stvoř™ení. Kř™esřĽanská díla se prolínají celou dva tisíce let dlouhou tradicí a to již od dob prvních kř™esřĽanů (mj. jesltipak víte, že první kř™esřĽané vůbec nezobrazovali kř™íž?). VždyřĽ i moderní hudba se vyvinula z gregoriánského chorálu a ve stř™edově›kých náboženských hrách má původ dneťní drama. I nejvě›tťí malíř™ská díla vznikla jako zakázky katolické církve. „Katolická moudrost oceňuje dobro nejen v Božím stvoř™ení, ale také v lidské tvoř™ivosti“ píťe v jedné knize Richard Rohr. Citát jsem si opsal, protože více než výstižně› vyjadř™uje, na co dnes jaksi zapomínáme.

Kř™esřĽanské umě›ní (výtvarné, architektura, hudba, drama) podně›covalo ve stř™edově›ku př™edstavivost. Ta lidem umožňovala zahlédnout i „realitu, která je neviditelná“. Neviditelnou realitu zprostř™edkovává i dneťní umě›lecká tvorba. Právě› př™idaná hodnota př™eci dě›lá z díla Umě›ní, které nás osloví (aniž víme ěím).

Dnes kř™esřĽané nemluví ke svě›tu prostř™ednictvím svého umě›ní. Situace je opaěná. Jakoby by kř™esřĽané ztratili dech a jejich vnímání se zastavilo u Sixitinské Madony. Nadáváme na souěasné umě›ní jako na „komerění“ a pohrdáme jím. A př™itom dostateěně› (kvalitně›) nereflektujeme tento stav. Souěasné umě›ní ani neznáme. Ba co víc – nesnažíme se ani na tyto vyjádř™ení dívat. My to neumíme. Kř™esřĽanské umě›ní (pokud jeťtě› ně›co, co se nechá nazvat kř™esřĽankým Umě›ním existuje) jenom tupě› opakuje tvorbu minulosti.

Nové je zatracováno. Vkus kř™esřĽanů, tolik vytř™íbený ve stř™edově›ku, je v kategorii průmě›ru masy. Církev (rozumě›j my) není tím mecenáťem umě›ní, kterým vždycky bývala. Dneťní tvorba je neinspirující, nepř™ekvapivá, libující si v umě›lé symbolice a jeťtě› umě›lejťí euforii. Církevní architektura je „levná“, bez nápadu a bez bezpř™ínosná. Nikdo neexperimentuje s novými vjemy a př™ísptupy (digitální umě›ní). Místo toho stále dokola studujeme to „staré“…

Co víc – my se umě›ní ani nezajímáme. Stali jsme se spotř™ebiteli, místo abychom hledali. Myslíme si, že ěím více nabereme, tím jsme bohatťí. Stáváme se sklady zkonzumovaných a zapomenutých informací. Nenecháme zkrátka naťim duťím ěas se tě›mi odpadky prohrabat a najít v nich skryté poklady. Proto jsme ztratili citlivost k umě›ní. Vycházíme z př™edpokladu, že „více je lépe“ a místo toho, abychom byli k umě›ní vnímaví, stáváme se jeho konzumenty.

„Každé mistrovské dílo umě›lec naplní svou vlastní duťí, se kterou se ta naťe vlastní může spojit jen tehdy, když s ní stráví ěas v kontemplaci a naváže s ní vztah. Co ale dě›láme my? Probíháme galerie a muzea, abychom stihli vidě›t vťe, co můžeme, aniž bychom si nechali ěas uvidě›t ně›co do hloubky. Hromadíme si doma konzumní umě›ní v plané nadě›ji, že tím, že toho budeme více vlastnit, ně›jak na tom budeme lépe. Jenže my se na vťechno, co máme, pak ani nepodíváme.“

Místo kř™esřĽanského umě›ní vznikla obrovská díra. Nedokážeme promlouvat umě›ním. Neumíme zprostř™edkovat radost z nadě›jné zvě›sti, její hloubku, důvě›rnost i krásu. Libujeme si v „hezkém“ a vě›ř™íme, že ne my, ale „ti ostatní“ jsou vedle. Jak jsme naivní!

Citace v uvozovkách vybrány z knihy Richarda Rohra „Proě být katolíkem“

Junácký humor

St웾uje si Béla: „Ach jo, ten můj táta je tak straťně› praktický ělově›k!“
„Proě si teda st웾ujeť?“ nechápe Géda.
„Koupil mi anglickou uěebnici ně›měiny, abych se nauěil obě› ř™eěi naráz.“

Skaut jde zasně›ně› po ulici a kouká se na mraky.
Zastaví ho policista a praví:
„Chlapěe, musíť se dívat, kam jdeť. Jinak půjdeť tam, kam se koukáť!“

Dveř™e

Vťimli jste si, kolik různých nálepek a výstrah obsahují dveř™e obchodů a kancelář™í? Když jsem dnes odcházel z obchodu, louěila se se mnou nálepka s textem: „Vyěkejte otevř™ení dveř™í. Neotvírejte dveř™e násilím!“. Př™edstavuji si, co se u dveř™í tenkrát semlelo… nicméně›: nejedná se o trochu zbyteěný nápis? Nemě›ly se dveř™e otevírat věas, aby se zákazníci pokud možno vyhnuli traumatu, že zůstatnou v obchodě› navždy? A co takové b웾né nálepky „SEM – TAM“, TÁHNOUT – TLAěŒIT? Ze správně› navržených dveř™í by př™ece mě›lo být patrné, na jakou stranu se otevírají!

Nové stezky K4

Kostelecká ětyř™ka (tedy 4. oddíl skautů z ěŒerveného Kostelce) se po roky douhlých debatách koneěně› odhodlala zavést pro letoťní nováěky odliťné stezky od tě›ch, co nabízí ústř™edí Junáka. Vě›tťinově› pochází z př™ekladu stezek Slovenských skautů, kteř™í mají skvě›le propracovanou metodiku. Vťechny úkoly si plní skautík sám, pomáhají mu vťak rádce, vůdce oddílu nebo rodiě.

Ke stávajícím bodům jsme si moc př™idávat nemuseli. Koncepce stezek je výborná, sami bychom asi lepťí nevymysleli. Př™ipojili jsme pouze Nováěkovskou zkouťku, která zde chybě›la a celé vyvedli do malé knížky (A5, která bude tiťtě›na „2 strany na list“) s př™ehledným designem. Máte li o tuto stezku zájem, můžete si ji samozř™ejmě› stáhnout.

Do budnoucna snad př™idáme ně›jaké nové oddílové body, odrážející naťe oddílová specifika.

Skautská lilie a veř™ejnost

Ke skautům se hlásí mnoho mladých i starých a to hlavně› na skautských akcích ;-) Na veř™ejnosti je tomu trochu jinak. Snad nikdo se za skautování nestydí, nicméně› málokdo je na skauty hrdý natolik, aby se k nim veř™ejně› hlásil jaksi sám od sebe. Zajímavé. Za ostatní koníěky se nestydíme. Jezdíte na snowboardu? Tak to př™eci musí vě›dě›t celá ťkola! Nevím do jaké míry je snowboarding celostným programem (a neodvažuji se ho snižovat), odvážím se vťak tvrdit, že se skautingu nerovná ani po paty. Skauti př™eci na snowboardu jezdí taky a př™itom dě›lají mnoho dalťích skvě›lých vě›cí. Nejsou to žádná párátka. Veř™ejnost nás tak bohužel nevnímá a skauty bere jako archaické „zálesáky“ nebo laskavé kluky ve stylu Rychlých ťípů. Jenže Mirek Duťín by se jistě› snowboardu nebál.

Minulý víkend jsem si na bágl pově›sil náťivku s lilií a domovenkou Kosteleckého skautského stř™ediska. Ani byste nevě›ř™ili, jak obrovským krokem taková maliěkost je. Nejen že každý vidí k ěemu se hlásíte (a jak jsem uvedl na zaěátku – ne každý má o skautingu jasnou př™edstavu). Vám vťak hold nezbývá nic jiného, než se jako skaut chovat. Odhodit ranní chmury a nálady, být ochotný a veselý a vůbec: s lilií na báglu se zkrátka musíte víc snažit. Stane se takovým vaťim externím svě›domím.

Zajímavé a neěekané byly reakce lidí kolem. Navíc – svě›t jako by se promě›nil. Lidé, obzvláťtě› dř™íve nevrlí starci, k vám zaěnou najednou být př™ívě›tiví, z niěeho nic si s vámi zaěnou bě›hem jízdy v autobuse povídat a vzpomínat na svá zaťlá léta ve skautském hnutí. Dokonce mě› jedna paní, vida, že stojím dlouhou frontu se tř™ema rohlíkama a ěokoládovou tyěinkou v ruce mermomocí chtě›la pustit př™ed sebe. Skautská lilie je prostě› super.

Junácký humor

Kuchař™ se zamyslel a povídá:
„Tak nevím, jestli budeme mít dost peně›z na tábor. Vťechno je ěím dál tím dražťí… Snad budeme muset letos ř™edit i vodu!“

Vlěe ně›co kutí u potoka. Jde kolem výprava turistů, zastaví se a povídají:
„Ten potok ale krásně› ťumí!“
„Jak by neťumě›l,“ zvedne se vlěe
„když jsem do ně›j naházel deset ťumáků!“