Soutěž, konkurence je prostě naším jménem pro nadvládu. Když vytvoříte společnost, která se musí definovat na základě moci a úspěchu, nutně tam musí existovat také bezmocní a neúspěšní. A ti tvoří v naší společnosti většinu. Lidé v naší společnosti jsou předurčeni prohrávat.

@lukashanusek: „Náš největší problém je, že se raději necháme zničit lichotkami než zachránit kritikou.“
— Norman Vincent Peale

Věřím, že architektura, kvalita toho, co nás obklopuje, výrazným způsobem utváří naši kulturu, tedy životy. Plytké a řídké, projekty co nic neřešil, jsou právě tím, co činí naší společnost malou, závislou a ustrašenou.

Někteří lidé lžou a své lži věří.
Ti druzí lžou a ví, že nemluví pravdu.
Občas si myslí, že lhaním něco vyřeší, že se možná stane zázrak a lež se neustálým opakováním pravdou stane.

Někteří lháři nadávají druhým do lhářů A další lháři s oblibou usvědčují lháře ze lži.

A tak si navzájem lidé lžou a i ti poctiví a pravdomluvní nakonec ani nejsou sto rozpoznat, zda na tom, co papouškují, je něco pravdy.

Pokud vám jde o zásluhy, soutěžení a odměny, pak vám evangelium nebude dávat smysl.

Tvůrci dějin

Lidé království Božího dělají dějiny. Lidé, kteří ještě žijí ve svém falešném ?já?, ve falešném světě iluzí, dějiny zdržují. Jenom se opakují. Jsou to konformní, ustrašení lidé. Hodní, úctyhodní, správně myslící lidé v každé době, kteří myslí kolektivně a nemají sílu prorazit ven.

?Běda, když vás svět bude chválit,? říká Ježíš (Lk 6,26). Asi zná nezdravost toho, co se obvykle považuje za zdravé a normální. Realita království Božího znamená vidět život novým způsobem: věci nejsou takové, jak se zdají. Není to tak, jak si myslíte. Pouze jedna věc je absolutní. Všechno ostatní je relativní a pomíjivé. Systém je to, jak lidé myslí, když nemyslí.

Myšlení na způsob království Božího nikdy nebude obecně přijato. Světský systém je příliš svůdný a oslepující.

Richard Rohr