Nová gramotnost

Všichni víme, co je to „být gramotný“. Gramotnost bereme jako naprostou samozř™ejmost. Kdysi, myslím ve 100+1, jsem narazil na článek, jehož část textu mám opsánu v mém „Zápisníku“ (alias Blok). Ȍlánek se zabýval právě› gramotností a tím, jak dnešní doba rozšiř™uje její rozsah a jak se mnozí lidé této „Nové gramotnosti“ vzpírají. Jedná se hlavně› o znalost cizího jazyka, kvalitní uživatelskou znalost a dovednost práce s PC, e-mailem, internetem, faxem, skenerem a mobilním telefonem. Dále článek mluví o tkzv. „Tř™etí gramotnosti“, což je, jak z citátu pochopíte, soubor současnou společností žádaných vlastností a dovedností. Cituji článek:

Tř™etí gramotnost je umě›ní vůdcovství, netradičních a originálních způsobů ř™ešení, kreativita, týmová spolupráce, odolnost proti zatížení, schopnost motivace, komunikativní dovednosti, aktivní př™ístup k životu, rychlost reakce.

A já dodávám: tomu všemu př™ece učí skauting!

O2 House

Př™i mé práci a hledání inspirací pro „para ateliér“ liberecké FaTUL mne zaujal futuristický projekt pro bydlení 3. tisíciletí. Je sice pouze konceptuální př™edstavou, př™esto obsahuje mnoho nových a zajímavých př™ístupů vztahujících se k návrhu jednoduchého obydlí. Jde o práci Shinkenchilku Residential Design Competition 2002.

„Př™íbytek, kde se slouží múzám / vě›nováno prázdnotě›.“
Daniel Libeskind

Jde o netradiění náhled na architekturu 3. a 4. tisíciletí, která je za hranicemi dosavadního vě›decko-technického pokroku. Objekt je tvoř™en slupkou se stlaěeným oxidem kyslíku (využití nanotechnologie). Samotný objekt nemá stálý tvar, jeho slupka se tvaruje podle aktuálních podmínek. Každý ělově›k – obyvatel má svou buňku. Lidé mohou navťtě›vovat okolní buňky jejich vzájemným propojováním. Vstup do vnitř™ního prostoru je umožně›n změ›nou schématu molekul kyslíku a jeho př™emě›ně›ním do původního stavu.

Buňka je pohyblivá. Pohyb buňky je zajiťtě›n působením chemicko – fyzikálních reakcí, př™i kterých dochází v př™ední vrstvě› slupky (ze stlaěených molekul) k navazování dalťích molekul O2, v zadní vrstvě› slupky se molekuly postupně› uvolňují a vracejí do původního schématu – tím dochází k posunu celého objektu – O2 house. Rychlost pohybu se př™izpůsobuje požadavkům majitele.

„Design a architektura je generována organizovaným chaosem…“

Př™estože je projekt pro dneťní dobu nerealizovatelnou sci-fi architekturou, zaujal mne netradiěním př™ístupem autorů konceptu k pojetí obytného prostoru a architektury. Tvar vychází z př™írodní a vlastně› i př™írodou generované formy, kterou, jak autoř™i př™edpokládají, bude možné ěásteěně› korigovat. Samotný materiál – kyslík ve své ěisté podobě› je ělově›ku tím biologicky nejbližťím materiálem Obydlí se tak bez jakýchkoli kompromisů stává nedílnou souěástí př™írody a to ve své samotné podstatě›. Neústupně› se také tvůrci konceptu vypoř™ádali s ekologický problémem – jednoduché a ěisté recyklace.

Avťak materiálové pojednání, pro dneťní dobu dost t웾ko př™edstavitelné, není nejvě›tťí síla projektu. Ta spoěívá v př™ístupu objektu k jeho obyvateli. Obyvatel má urěenu jednu „buňku“, která mu slouží jako jednoduchý pokojík. Má vťak možnost př™ipojit se k buňkám ostatních lidí. Tak může vzniknout libovolně› velký byt ěi „O2 city“ – mě›sto tvoř™ené kyslíkovými „bublinami“ (ěást mě›sta urěená k žití v tě›chto objektech). Toto mě›sto se navíc stává neustále se pohybující a mě›nící strukturou. Tak, jak obyvatel volí mezi soukromím a spoleěenstvím druhých lidí, získává ětvrřĽ (mě›sto) charakter místa propojeného ěi izolovaného. Kyslíková bublina vťak není vázaná ke konkrétnímu místu. Velmi se mi zamlouvá myťlenka volného pohybu obydlí krajinou. Dle autorů by byl možný pohyb i po vodní hladině›, což dává bydlení zcela nový rozmě›r. Buňka se stává zároveň cestovním prostř™edkem mezi vzduchem – vodou, mě›sty, země›mi, kontinenty.

Projekt je pro mě› klasickým př™íkladem „technologické“ architektury. Smě›ru, který prosazuje ěŒesko/Britský architekt Jan Kaplický. Ukazuje jednu z cest, kterou se architektura může vyvíjet. Svým pojetím se taková stavba podobá automobilu – investice, vě›nované na výzkumu a vývoj budou vynahrazeny sériovostí výroby obydlí. S touto myťlenkou mě› poutá dalťí futuristická výhoda – nízká cena, což je jedno z hlavních hledisek, které by mě›lo zadání obydlí pro každého, dle mého názoru, splňovat.

Nezodpově›zenou otázkou zůstává, zda objekt, př™estože posuneme jeho realizaci o 100 ěi 200 let do budoucnosti, bude možné užívat v tak ěisté formě›, jakou autoř™i př™edvedli. Autoř™i neř™eťí sociální zázemí objektu, ěi jakékoli ěleně›ní vnitř™ního prostoru – myslím tím oddě›lení prostor na relaxaci nebo práci. Př™edpokládá zcela odliťný životní styl budoucích generací. Myslím, že i v pak bude projekt O2 domu urěen pro uzavř™enou skupinu „(kyslíkových) O2 lidí“ – fandů, kteř™í vytvoř™í jednotnou kolonii tě›chto obydlí.

Znechucený obraz

Př™ipadá mně›, že z klasického (rozumě›j vizuálního) umě›ní se ně›kdy stávají zbytečné stohy krásy. Pletou se v budovách, obt웾ují v časopisech. Jakoby jimi svě›t byl př™eplně›ný a … znechucený. Málokdo z diváků se pídí po jeho smyslu. Prolíná se s reklamou, grafikou..›. Neplní onu kulturně› – estetickou funkci, jako dř™ív. Kdo by se pídil po prapůvodech kubistických maleb? Stačí tě›ch pár naučených vě›t ze školy. Není divu, že k umě›ní nemáme vztah…

Note

Otázka která mě› v současnoti tíží? Snad způsob, jak se dostat ze zažitých schemat myšlení, jak spojovat vě›domosti, pamatovat si potř™ebné, hledat zdroje, získat př™ehled, kompletnost. Jak t웾it z okamžiku a vyt웾it co nejvíc. Jak se soustř™edit na vě›c, kterou právě› konám a nezanedbávat to nebo ty ostatní. Jak využít možností kterých mám co nejlépe?