Nejhlouběji se bojíme ne toho, že jsme slabí. Nejhlouběji se bojíme naši nezměrné síly. Naše světlo nás děsí, ne naše tma.

Ptáme se: kdo jsem já, abych byl moudrý, nádherný, nadaný a skvělý ?

Ale: Kdo jsi, abys takový nebyl ?

Jsi synem Boha.

Tvé hry na malém písečku světu nepomohou.

Není osvícené se krčit, aby jiní lidé kolem tebe se necítili ohroženi.

Narodili jsme se, abychom vyhlásili slávu Boha, kterou máme v nás.

Není jenom v některých, je ve všech.

A jak necháváme naše světlo svítit, nevědomky povolujeme druhým lidem, aby byli stejní .

Jak se osvobozujeme od našich strachů, naše přítomnost sama osvobozuje druhé.

Pokládat za zlo vykonané dobro, očerňovat ze závisti, klást pasti, aby druhý člověk upadl ? to vše nepochází od Boha, nýbrž z ďábla.

Iluze břečťanu

Jedna cesta je podrobit se a ztotožnit se s osobou nebo skupinou, jež má moc. Při této symbolické účasti na životě jiné osoby má člověk iluzi, že jedná, zatímco se ve skutečnosti pouze podrobuje a stává se jaksi částí těch, kdo jednají.

Erich Fromm: Lidské srdce

Zachraňovat vlastní duši

Zachraňovat vlastní duši a zamilovat se do Boha jsou dvě velice odlišné cesty. Protože jsme lidem říkali, aby zachránili svou duši, upadali do duchovního konzumentsví, hromadění svátostí, svatých aktivit, asketických praktik ? což vše jen potvrzovalo jejich falešné já. A tak se kolem nás začala pohybovat tato velká křesťanská ega, která jsou stažena v sebeobraně, jsou se sebou spokojená a špatným způsobem konzervativní. Obrácení se jich netýká.

Nezdravý konzervatismus je neschopen exodu, riskování, vášně, a tudíž asi i neschopen živého Boha.

Richard Rohr, Letting Go: A Spirituality of Subtraction

Individualismus

Takto přehnaný smysl pro soukromé já pěstuje soutěživost: tvoje dobro se stává ohrožením mého dobra.

Víte, jak soukromou osobu nazývali Řekové? Ten, kdo neměl smysl pro společný prospěch, byl nazýván idiot. Slovo idiot původně označovalo toho, kdo jednoduše myslí na sebe sama a nemá žádný smysl pro městský stát.

Note: cena pravdy

Když se někdo pokusí žít království Boží v tomto světě, zakusí kříž nedorozumění, potíží, strádání, pronásledování. Vzít na sebe kříž znamená obrátit se čelem k temnotě a aroganci…

Kříž je naší poslušností ceně pravdy a lásky ? bez záruky, že to ?začne fungovat?.

Učení kříže nám říká, že žádný život sice nemůže trvat navždy, ale že existuje cena prolomení lži. Je jí osobně angažovaná, živá láska.

Richard Rohr, velkopáteční zamyšlení