Autor: wrata

Přítel DeMella

Být křesťanem určitě› neznamená být dokonalým. A i kdyby, dokonalosti rozhodně› sám nedojde. Člověk to tak nějak ví, ale určité pravdy je dobré si připomínat stále znovu a znovu. Tenhle text bych si jednou vážně přál sám napsat:

Byl jsem neurotický, už celá léta. Míval jsem úzkosti a býval jsem sklčeený a taky sobecký. Každý mi říkával, abych se změnil.

Měl jsem na ně› vztek, a zároveň jsem s nimi souhlasil a chtě›l jsem se změnit, ale nešlo to, ať jsem se snažil sebevíc.

Nejvíce mě› mrzelo to, že i můj nejlepší přítel na mě› naléhal, abych se změnil. Cítil jsem se bezmocný, jako bych byl v nějaké pasti.

Pak mi jednoho dne řekl: „Neměň se. Mám tě› rád právě takového, jaký jsi.“

Ta slova byla pro mé uši rajskou hudbou: „Neměň se. Neměň se. Neměň se. Mám tě rád takového, jaký jsi.“

Uvolnil jsem se. Oživl jsem. A najednou jsem se změ›nil.

Teď vím, že jsem se nemohl doopravdy změ›nit, dokud jsem nenašel někoho, kdo mě má rád, ať už jsem se změnil, či ne.

Bůh se chová stejně jako přítel DeMella: takto miluje, takto bychom měli milovat i my. Nikdy nikoho nedokážeme milovat jako on a nikdo nebude jako on milovat nás. Neustále máme k druhým nějaké výhrady. Chtěli bychom po nich, aby se změnili. Přitom by stačilo milovat je takové, jací jsou.

Umberto Eco o postmodernismu

Jako postmoderní chápu příístup muže, který miluje velmi kultivovanou ženu a ví, že ji nemůže říci „Šíleně vás miluji“. On totiž ví, že ona ví (a že ona ví, že on ví), že tato slova již jednou napsala Barbara Cartlandová. Je tu však určité řešení. Může říci „Jak by řekla Barbara Cartlandová, šíleně vás miluji“. Tí­m se vyhne falešné nevinnosti, protože dá jasně› najevo, že už nelze hovoř™it nevinně›, a př™esto té ženě řekl, co chtěl: že ji miluje, ale miluje ji ve vě›ku ztracené nevinnosti. Pokud mu žena rozumí­, pochopí toto milostné vyznání. Žádný z nich se nebude cítit nevinně, oba si uvědomují existenci minulého, toho, co již bylo vysloveno, co nelze přehlížet, oba budou vědomě a s potěšením hrát ironickou hru… Ale opě›t se jim podařilo hovořit o lásce.

Citace z Jencks Charles: Co je to postmodernismus (samizdatový př™eklad z Art+Design, 1986; June/July

Igor Stravinský

Igora Stravinského se prý jednou ptali, co tak obdivuje na Beethovenových symfoniích.

Odpově›dě›l: „Všechny ty malé noty.“

Snad je velikost obsažena právě› v maličkostech. Co považujeme ve svém životě› za obrovské, vzrůstá z nepatrnosti.

Př™íbě›h

Každý den má vlastní př™íbě›h,
každým dnem prožíváme prazvláštně› jedinečný život.
Za jeden den nestihneme všechno.
Stihneme však aspoň ně›co.
Máme možnost obrácení.
Prostě› začít znova.

Note: opě›t Lichtenberg

Odhalovat drobné chyby bylo odjakživa vlastností hlav, které se př™íliš nebo vůbec nepovznášejí nad průmě›r: Výrazně› vznešené hlavy tiše mlčí nebo namítnou jen ně›co proti celku, a velcí duchové pouze tvoř™í a nevytýkají.

(G. CH. Lichtengerg)

Bohužel, znaje tento citát, často rádoby moudř™e mlčí i ti malí. Zůstává jen trapné ticho, činy velkých a spousta drobných chyb.