wrata

Největším paradoxem zdejšího boje o moc je, že nám nejde o moc.

Pokud nemají síly temna zvítězit, musí se jim někdo postavit. K tomu je třeba je pojmenovat. Kdo je nechce pojmenovat, je jejich součástí. @svedek

Normalizační přístup k životu nezmizel, pouze se v určitých ohledech radikalizoval. Submisivní vztah veřejnosti vůči autoritám a nedůvěra k těm, kdo jsou vůči ní v opozici, je Česku stále vlastní. Nesebevědomá a do sebe zahleděná společnost pak ani nezvládne debatu o ~~uprchlících~~ cyklostezce.

Stanislav Biler – sociolog
http://nazory.ihned.cz/komentare/c1-65186750-koreny-ceske-zloby?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed

Mít svůj klid

Mít svůj klid výměnou za horší kvalitu dodávaného zboží ? ať už jde o kafe, nebo politika ? je dost rizikový postoj, protože hrozí, že na konci nebudeme mít ani jedno.

http://www.respekt.cz/komentare/nechavame-se-dobrovolne-sidit-a-okradat

Kdo slouží druhým a skutečně postrádá prestiž, je v církvi opravdovou autoritou.

Papež František

Nejhlouběji se bojíme ne toho, že jsme slabí. Nejhlouběji se bojíme naši nezměrné síly. Naše světlo nás děsí, ne naše tma.

Ptáme se: kdo jsem já, abych byl moudrý, nádherný, nadaný a skvělý ?

Ale: Kdo jsi, abys takový nebyl ?

Jsi synem Boha.

Tvé hry na malém písečku světu nepomohou.

Není osvícené se krčit, aby jiní lidé kolem tebe se necítili ohroženi.

Narodili jsme se, abychom vyhlásili slávu Boha, kterou máme v nás.

Není jenom v některých, je ve všech.

A jak necháváme naše světlo svítit, nevědomky povolujeme druhým lidem, aby byli stejní .

Jak se osvobozujeme od našich strachů, naše přítomnost sama osvobozuje druhé.

Pokládat za zlo vykonané dobro, očerňovat ze závisti, klást pasti, aby druhý člověk upadl ? to vše nepochází od Boha, nýbrž z ďábla.

Život mne teď drtí,
skončí to až smrtí.

Je dobro dobrou investicí?

To je dost složitá otázka. Odpovíme-li ano, dobro se vyplácí, dobro přestává být dobrem samo o sobě a z etiky se stává ekonomická úvaha. Etický člověk se stává jakýmsi „duchovním podnikatelem“, který doufá v návratnost svých činů a dobro koná pouze proto, že věří, že se mu to vyplácí. Také se tím snižuje váha dobra, protože dobro by tím pádem nebylo dost atraktivní samo o sobě a potřebovalo by tak k sobě bonus navíc ve formě odměny. Lidé, kteří žijí svůj život podle pravidel, jež jsou jim protivná, jenom kvůli tomu, že očekávají odměnu v nebi ? nebo se chtějí vyhnout trestu v pekle ?, také nekonají dobro pro dobro samotné, ale „investují“ oběť potěšení ve prospěch užitku posmrtného.

Tomáš Sedláček
http://archiv.ihned.cz/c1-64393920-vyplaci-se-dobro