Rubrika: zápisky, aforismy, (s)myšlenky

Největším paradoxem zdejšího boje o moc je, že nám nejde o moc.

Pokud nemají síly temna zvítězit, musí se jim někdo postavit. K tomu je třeba je pojmenovat. Kdo je nechce pojmenovat, je jejich součástí. @svedek

Normalizační přístup k životu nezmizel, pouze se v určitých ohledech radikalizoval. Submisivní vztah veřejnosti vůči autoritám a nedůvěra k těm, kdo jsou vůči ní v opozici, je Česku stále vlastní. Nesebevědomá a do sebe zahleděná společnost pak ani nezvládne debatu o uprchlících cyklostezce.

Stanislav Biler – sociolog
http://nazory.ihned.cz/komentare/c1-65186750-koreny-ceske-zloby?utm_source=mediafed&utm_medium=rss&utm_campaign=mediafed

Mít svůj klid výměnou za horší kvalitu dodávaného zboží ? ať už jde o kafe, nebo politika ? je dost rizikový postoj, protože hrozí, že na konci nebudeme mít ani jedno.

http://www.respekt.cz/komentare/nechavame-se-dobrovolne-sidit-a-okradat

Kdo slouží druhým a skutečně postrádá prestiž, je v církvi opravdovou autoritou.

Papež František

Život mne teď drtí,
skončí to až smrtí.

Je dobro dobrou investicí?

To je dost složitá otázka. Odpovíme-li ano, dobro se vyplácí, dobro přestává být dobrem samo o sobě a z etiky se stává ekonomická úvaha. Etický člověk se stává jakýmsi „duchovním podnikatelem“, který doufá v návratnost svých činů a dobro koná pouze proto, že věří, že se mu to vyplácí. Také se tím snižuje váha dobra, protože dobro by tím pádem nebylo dost atraktivní samo o sobě a potřebovalo by tak k sobě bonus navíc ve formě odměny. Lidé, kteří žijí svůj život podle pravidel, jež jsou jim protivná, jenom kvůli tomu, že očekávají odměnu v nebi ? nebo se chtějí vyhnout trestu v pekle ?, také nekonají dobro pro dobro samotné, ale „investují“ oběť potěšení ve prospěch užitku posmrtného.

Tomáš Sedláček
http://archiv.ihned.cz/c1-64393920-vyplaci-se-dobro