Pokraěování v seriálu týkajícícho se výletování po Rumunsku.
###ěeské vesnice v Banátu
##Trocha z historie vesnic
Osídlení oblasti Banátu ěechy má překvapivě vtipný podtext. Celkem se jednalo o dvě vlny. První zařídil jakýsi podnikatel jménem Magyarly, původem z Oravice. Tento podnikatel se dřevem do oblasti svými sliby nalákal několik desítek ěeských rodin. Takto byla v roce 1823 založena první vesnice: Sv. Alžběta (Elisabethfield) a v letech 1824-1825 Sv. Helena. Elisabethfield později kvůli nedostatku vody zanikla. Magyarly nesplnil svoje sliby a osadníci se v nouzi přihlásili do svazku vojenských pohraniěníků.
Druhá vlna přichází v letech 1827 – 1828 byla organizována vojenskými úřady, které takto přiťli k pracovníkům pro službu na neobydleném území. V této době byly založeny dalťí ěeské vesnice: Bigär (Bígr), Eibenthal, Ravensa (Rovensko), Sumita (ř umice) a největťí z ěeských vesnic Gärnic (Gernik).
ěaťi v Banátu pocházejí nejěasěji z Plzeňska. Nebo alespoň my jsme nejěastěji potkávali obyvatele, kteří se ptali na Plzeň. Dle průvodce zde žijí bývalí obyvatelé (dle poětu): Pardubicka, Královehradecka, Chrudimska, Jaroměřska, Domažlicka, Klatovska, okolí Prahy, ale i Kolínska a Kutnohorska.
Podrobnějťí informace o historii Banátu jsou k dispozici na adrese: http://banat.web.worldonline.cz.
###Proě jezdit do Banátu místo k moři
Z popisu Banátska je více než jasné, že při dovolené, strávené putováním po Banátu zažijtete trochu jiný druh zážitků než u italského moře. Kdo vťak v těchto oblastech aspoň chvilku pobyl na Banát nedá dopustit a nad válením u moře bude ohrnovat nos.
V prvé řadě jde o neobyěejný zážitek z přátelského prostředí, kde se „zastavil ěas“. Přestože obyvatelé ěeských vesnic v Rumusnku žijí ve zpoždění ťedesáti let, nelze je považovat za nikterak primitivní a zaostalé. Po pár hodinách pozorování si vťimnete, jak prostí lidé dokázali zachovat právě to, co naťe přejímání a amerikanizování zcela pohltilo: kolektivní soužití, pomoc, ochotu, radost ze života, bezstarostnost, samostatnost, prostotu nebo nezávislost na zdrojích. Tento druh MOUDROSTI lze jenom závidět a mít tedy k těmto lidem respekt a úctu.
V druhé řadě (již zmiňované) jde o neobyěejně „zážitkové“, tedy emocionální chvíle v nedotěeném prostředí, přátelské atmosféře, nádherné přírodě. Samozřejmě musíte srazit ze svých nároků „rajských letovisek“ na pobřeží Středozemního moře. Vesnice mají například velký problém s odpady, kdy pro nás samozřejmé svozy nefungují a větťina odpadu koněí na louce. To je znát právě v zastavěných oblastech. Nicméně jak vyjdete z vesnice, naskytne se vám pohled na úchvatná a odpadky nedotěená panoramata pastvin, kopců a polních cestiěek.
Jak jsem již zmínil, obyvatelé Banátu jsou nesmírně přívětiví a pohostinní. Nabídnout hostům dobré jídlo, pití a nocleh zde patří k povinnostem. Pokud budete mít příležitost jí využít, mějte na paměti, kolik práce a úsilí za ni obyvatelé musejí vynaložit.
V poslední řadě bych rád zmínil smutnou skuteěnost, pro kterou opravdu stojí za to se do Banátu neprodleně vydat: vesnice rychle vymírají. Jak si nám místní postěžovali, mladá generace se z pochopitelných důvodů stěhuje do měst a i přes pomoc ělověka v tísni (např. uěitelé z ěech) budete potkávat převážně staré obyvatele. V lepťím případě se během deseti, patnácti let z vesnic stane skanzen ěi specifická rekreaění místa, pravděpodobně vťak zaniknou úplně.