V Hannoveru jsem byl jednou ubytován tak, že mé okno vedlo do úzké uličky spojující dvě široké ulice. Bylo tuze příjemné pozorovat, jak lidé mění výraz tváře při vstupu do uličky, kde je, jak se domnívali, nebylo tolik vidět, jak jeden tady močil, druhý si opodál zavazoval punčochu, jeden se smál do vousů a druhý vrtěl hlavou.
Lichtengerg, Georg Christoph