Paralaxa je úhel, který svírají přímky vedené ze dvou různých míst v prostoru k pozorovanému bodu. Jako paralaxa se také oznaěuje zdánlivý rozdíl polohy bodu vzhledem k pozadí při pozorování ze dvou různých míst.
ěím dále je pozorovaný předmět od pozorovacích míst, tím je paralaxa menťí.
Nejjednoduťťím příkladem paralaxy v praxi je pozorování předmětů střídavě levým a pravým okem. Předměty v popředí se zdánlivě posunují vůěi pozadí – ěím blíž je pozorovaný předmět, tím větťí je jeho zdánlivý posuv.
Na první prolistování si vypadá Pralaxa jako knížka obrázková s krátkými popisky. Nenechte se mýlit. Odstavce textu jsou psány neuvěřitelně komprimovaným jakzykem. Ernest Hemingway by si mohl od Holla vzít příklad. Proto budete každý odstavec „sát“ několikrát po sobě.
Za vrcholné kapitoly považuji „Práce s pochybami“ a „Okraj města“. Pokud se nebudete chtít pustit do ětení celé knihy, tyto dvě kapitoly jistě neopomeňte.
Abych na knihu nepěl jen chválu, měl bycch uvést dvě malicherné výtky týkající je její formy: kniha je na svoje rozměry neuvěřitelně těžká, což je dáno kvalitou papíru a tisku. Asi i díky této kvalitě byla publikace oceněna jako jedna z nejkrásnějťích knih světa na frankfurtském knižním veletrhu v roce 2002 (samozřejmě ve své originální anglické verzi). Dalťí výtka je vťak hůře obhajitelná: na některých stránkách knihy se nedá podtrhávat ani psát poznámky. A to vzhledem k hodnotě publikace, ke které se budete ěasto vracet, znepříjemňuje práci.
Výěet citovaných autorů a jmen
Ze zajímavých citovaných autorů bych rád uvedl např. Henriho Bergsona, Mayu Deren, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, nebo Octavio Paze.
Kniha: HOLL, Steven. Paralaxa. Brno: Era group, 2003.