„Přišel syn člověka, jí a pije“ čím to je, že křesřťanství došlo někam úplně jinam než Ježíš? (str. 10)
Nejprve tě Bůh naplní, abys byl potom schopen unést následné a nutné vyprázdnění. Bůh ti dá poznat, že jsi milovaný syn nebo dcera, a potom ti dá svobodu si to dobrovolně zvolit a věřit tomu vědomě, což se vždycky děje prostřednictvím nějaké formy hrůzy, temnoty nebo zapadajícího slunce (str. 13)
Zdá se, že Bůh potřebuje jenom několik málo ochotných partnerů, kteří mu pomohou spasit svět. (str.15)
Většina jeho tvrdohlavého lidu nebyla schopna přijmout Mojžíšovu vnitřní zkušenost a neustále s ním bojovala (Ex 14,11 – 12). On však je přesto nikdy nepřestal vést. (str. 19)
Vždyť právě prací pro vnější svobodu a spravedlnost ve světě máme objevovat stále hlubťí vnitřní svobodu… (str. 24)
Jeho obdarování (David) se, jak tomu obvykle bývá, stává jeho hříchem, a jeho hřích se stává jeho obdarováním. (str. 31)
K tomu, abyste mohli pochopit tajemství života, je třeba, abyste mnohokrát milovali, neuspěli, hřešili a upadli v zapomnění. (str. 33)
Zdá se, že Bůh jako by říkal, že on (Izaijáš) je tu od toho, aby „dělal problémy“ nebo aby lidi přímo zničil. (str. 40) … Jde o to, že podobenství jsou skvělou formou jemného „bourání“ našich pohodlných předsudků, světonázorů a egocentrismu. (str. 41)
Zdá se, že většina z nás si myslí, že jsem tu od toho, abychom odpovídali na otázky lidí a zbavovali je jejich nejistot. S Izaiášem tomu tak není. Klade Izraeli nové a hlubší otázky týkající se jeho svědomí a celistvosti. (s 43)
Vždycky jsem měl pocit, že by Jana (Křtitele) nikdy nevpustili do kterékoliv úctyhodné křesťanské svatyně (včetně těch, které nesou jeho jméno a ve kterých stojí jeho pozlacené sochy) (str. 48)
Petr, neúspěšný rybář, který „loví celou noc a nic nechytí“, je především soudem nad dějinami a naší posedlostí mocí a úřady. Je kritikou toho, kam dnes lidstvo došlo, a současně nás láká k tomu, abychom došli dále. (str. 59)
Služebné vůdcovství, autorita pocházející z toho, že jsem úplně poslední, je autorita, která nakonec přesvěděuje a obrací lidi. (str. 60)
Tento způsob je pro mnohé překvapivý, někdy přímo šokující a může být i rozčarováním. Je zřejmé, že k Bohu nepřicházíme tím, že všechno děláme dobře, ale ironií osudu tím, že to děláme špatně. (str. 61)
Téma nedokonalosti přitom zůstalo v židovství a křesťanství okrajovým textem. Nemáme zranitelnost příliš rádi, i když jsme jediným náboženstvím, které doslovně uctívá znázornění zraněného muže. (str. 73)
Svatým lidem, kteří za mnou denně chodí, radím, aby se modlili „za jedno opravdové ponížení každý den“ a aby potom pozorně sledovali svoji reakci na toto ponížení. (str. 94)
My všichni máme „mnoho bohů“, mezi ně patří především naše vlastní ego a naše zaujetí pro vlastní názory a pocity. (str. 99)
Rohr, Richard. Duchovní bratři: Muži bible mluví k mužům dneška. Brno: nakladatelství Cesta, 2005.