Možná si to ani neuvědomujeme. Touha po emocích je mnohdy silnější než duchovní hloubka, chcete-li opravdovost našeho konání. Obdobný princip, jakým na nás působí vykonstruovaný televizní svět. Právě touha po zážitku nás nutí zkoušet nové věci, dívat se na nové filmy a shánět ty nejnovějťí hudební hity. Zážitek hýbe životem nejen konzumního světa, ale i světem křesťanů. Vždyť každý chce někdy prožít setkání s Bohem!
A tak člověk začne navštěvovat společenství proto, že se tam on cítí dobře. A když ne, můžu přeci kdykoli odejít. Máte taky divný pocit, když v neděli nemůžete do kostela? Cítíte také euforii na setkáních mládeže? A není to jen pozlátko? Toužíte po skvělých nových zážitcích? Děláte taky věci „pro dobrý pocit“?
Nestavím se proti emocím. Opravdový zážitek dokáže změnit život navždy. Rituál je zážitkem. Přemýšlím jen, zda právě emoce, chcete-li stálá touha po zážitku, nejsou někdy zrovna tím, co drží naši vnitřní prohnilou konstrukci světa pohromadě. Dobrý pocit jako by byla skořápka, co nahrazuje hloubku, opravdovost našich činů. A nemusí se jednat výhradně o pozitivní zážitky. Stejně funguje i oběť, pocit ukřivděnosti, sebelítost nebo pocit vlastní nepostradatelnosti.
Ze své vlastní zkušenosti mohu nakonec říci, že mě nejvíc duchovně obohatily právě ty prožitky, které jsem v době jejich trvání nehodnotil zrovna kladně. Naopak. šlo o chvíle, které bych nejradši zapomněl, ukryl nejhlouběji v mé mysli. Paradoxně, ty největší zážitky se časem obrátily proti mně. Mluvím o všech těch nádherných poutích, skvělých setkáních mládeže, vydařených akcích typu výlet nebo puťák, i o duchovních cestách nebo exerciciích. Pocit plnosti následoval pocit prázdnoty.
Jezdíme po světě s touhou po duchovním růstu a zatím jen naplňujeme emoční prázdnotu. Jako bychom naplňovali spíš cedník, než pevnou nádobu. Místo bourání starého, shnilého a nefunkčního obalujeme, nastavujeme, opravujeme, natíráme.
Důležité je pochopit, že jízdu „na hlubinu“, do nitra, k podstatě věcí, bude vždycky provázet zhroucení našeho dosavadního světa. Je třeba naplnit „nádobu hliněnou“. Voda ji sice za chvíli rozmočí, ale pak můžeme vyrobit novou, větší.
JenĹže kdo ĹĂkĂĄ, Ĺže âZajeÄ na hlubinuâ znamenĂĄ touĹžit po hlubokĂ˝ch zĂĄĹžitcĂch? toĹĽ vĹĄe k tomuto…
Jinak:
MnohokrĂĄt se mi stalo, Ĺže jsem chtÄl silnĂ˝ duchovnĂ proĹžitek a on nepĹichĂĄzel. Musim se pĹiznat, Ĺže nejednou tomu tak bylo v KolĂnÄ i na skvÄlĂŠ pouti do ĹĂma. AĹž s odstupem Äasu to zaÄĂnĂĄm vnĂmat jinak. KolĂn se mi zaÄal rovnat mnohem pozdÄji a ovoce pouti do ĹĂma a jejĂ duchovnĂ vĂ˝znam vnĂmĂĄm v jistĂŠ mĂĹe uĹž teÄ. ĹĂkĂĄm v jistĂŠ, jelikoĹž nevĂm, jak velkou mĂrou mÄ BĹŻh obdaruje.
Je to ĂşplnÄ super!:-)
Nesepsal jsem dokonalĂ˝ text. Jde o Ăşvahu, pocit. Jde o otĂĄzku. Po opÄtovnĂŠm pĹeÄtenĂ vidĂm, jak se v nÄm hlavnĂ myĹĄlenka vytrĂĄcĂ ĹĄpatnĂ˝mi pĹĂklady. No, chybami se ÄlovÄk uÄĂ, „hlinÄnĂĄ nĂĄdoba se musĂ rozpadnout“ ;-).
TvĂŠ reakci marnÄ hledĂĄm argument na kterĂ˝ odpovÄdÄt. Snad v prvnĂm odstavci: „ZajeÄ na hlubinu znamenĂĄ touĹžit po hlubokĂ˝ch zĂĄĹžitcĂch?“ Po tom se ptĂĄm. NechtÄl jsem psĂĄt filosofickĂ˝ text. Musel bych se pak tĂĄzat napĹ. „Co je proĹžitek?“ Nechci. NepotĹebuji to. Ĺ˝ivot se Ĺžije – proĹžĂvĂĄ. S tĂm nic nenadÄlĂĄĹĄ. Emoce patĹĂ k Ĺživotu. Ale mĹŻj pĹĂspÄvek je snad o nÄÄem jinĂŠm, aspoĹ tedy doufĂĄm.
UrÄitÄ zde nemĂnĂm diskutovat o duchovnĂch zkuĹĄenostech. Pro to zde nenĂ mĂsto.
DĂky za vaĹĄe vyjĂĄdĹenĂ, moc mi pomĂĄhĂĄ utĹĂbit si myĹĄlenky ;-)
Prozitky jsou osemetna vec. V jednom ohledu naprosto s tebou souhlasim – touha po zazitcich by nas dopredu hnat nemela. Pokud ale zazitky pochazeji od Boha a souhlasi s Bibli, neni se jich treba bat. Ted mozna mluvim o necem jinem nez o cem jsi puvodne psal – ja mam na mysli napr. vedomi toho, ze moje hrichy jsou odpusteny, ze muzu prijit k Bohu Otci bez strachu, protoze vim ze „Kristus JeĹžĂĹĄ, kterĂ˝ zemøel a kterĂ˝ byl vzkøĂĹĄen, je na pravici BoŞà a pøimlouvĂĄ se za nĂĄs! (Rim 8:32)“ Takove pocity jsou naprosto v poradku a Bohu prinaseji slavu.
Meli bychom ale takove pocity vyhledavat? Ja osobne to nedelam – vetsinou prijdou samy. Pocity meni lidska srdce a ja jsem prvni kdo uzna, ze moje srdce potrebuje zmenit…