Být hodný

Být hodný totiž neznamená být dobrý, ani vlídný nebo věrný. Být hodný pro muže znamená být pasivní­, nechat se ovládat, manipulovat mí­sto nechat se vést. Lenost a strach bránící se konfrontaci s trápením a nevědomostí, obava z bludiště pochybností a zmatků, z bolesti, prohry.

Být hodný může být ten, komu stačí „chovat se jako“, chovat se tak, aby vypadal, byl oblíbený˝, plnil normu druhých. Hodný musí být ten, komu jde o úspěch za každou cenu.

Být hodný je nuda bez dobrodružství. Nevede k poznání.

Proč lidé chtějí, abychom byli hodní? Aby se nás nemuseli bát. Abychom se chovali a cítili tak, jak je zvykem. Jenže takový způsob života ztrácí poetiku, chybí překvapení, radost z aktuálního a zbývají jen obotické a naučené city jak z telenovely.

Najednou cítíme potřebu po uznání, silnější než jsme my sami. Kývneme na věci, za které bychom se normálně styděli. Prostě, stáváme se součástí světa, se kterým vlastně uvnitř nesouhlasíme.

A to všechno jenom proto, že posloucháme požadavky těch, co po nás chtějí, abychom byli hodní.

***

Být hodný je sada vlastností a já dost dobř™e nevím co si pod ní př™edstavit.
Naopak být hodným ve smyslu hodnosti; tedy např™íklad hodný svého jména nebo ně›jaké hodnosti mi dává smysl vě›tší.

Po dě›tech můžeme chcít, aby byly hodné. Znamená to, aby byly nám poslušné, aby neodmlouvali a po sobě› uklízeli. Dosud nikdo mi však rozumně› nevysvě›tlil, jak k této vlastnosti př™istupovat jako k ženskému požadavku na muže. Tedy chlapa, co umí dě›lat chyby (nebojí se je př™iznat). Který se nelituje, je nezávislý a s nadhledem a velkou dávkou skromnosti dokáže řešit spory. Který zná svoji slabost a malost a nemá potř™ebu se osvé velikosti (intelektu, talentu, schopnostech) př™esvě›dčovat druhé. Chlapa, který utvář™í a dokáže být svůj, individuální. Chlapa, který není hodný, nýbrž v rámci svých sil je (být) dobrý.

Že je muž ve své př™irozenosti divoký, už snad díky emancipačním pokusům mužů víme. Neumíme k tomu př™istupovat, ale víme to. Že máme být – co víc – chceme být – k ženám laskaví, ciliví pozorní je nám také jasné. Být laskavý neznamená být hodný.

Dle mého skromného názoru, pokud ženy po svých mužských protě›jšcích vyžadují styl chování typu „hodný“ prostě› jen touží po určitém typu nadvlády, způsobu, jak život kolem sebe kontrolovat, organizovat, vlastnit. Ženy se patrně› divokosti bojí.

A proto jsem zvykl se př™i podobných debatách usmát, napočítat do deseti a vklidu si př™edstavovat „hodnost“ jako ušlechtilou vlastnost divokého rytíř™e, který si svými činy, ne pochlebováním, kariéristickými známostmi a širokými lokty, zaslouží být hodný svého jména, jména svého otce, zaslouží „hodnost muže“.

A spokojení jsme všichni. Ženy mají, co chtě›jí a já, s prominutím, taky ;)

Jen je mi líto kluků, kteř™í se snaží být hodnými, aby výše popisované kritérium splnily a nezústali sami. Možná je lepší zůstat sám než žít v manželství dvou žen.

Strach a potř™eba kontrolovat snad pramení z nechuti vrhnout se do neznáma a dobrodružství, což jsou muži vlastní vlasntosti. Maji strach z toho, co je nečitelné, př™ekvapivé, nejisté. To je bohužel nechvalný důsledek ženské emancipace, kdy se žena stává samostatnou a na muži nezávislou. Žena již svému muži nedůvě›ř™uje – tedy důvě›ř™uje jen do jisté míry. Vyžaduje mít vě›ci pod kontrolou. Pokud žena v životě› pozná dostatek neodvážných a nevyzrálých mužů, pak se jí ani tak nedivím. Chci však zdůraznit, že oddanost není vlastnost zastaralá a má ve vztahu muže a ženy své místo, daleko spíš než vzájemná závislost.

hodný = rovná se nepít, nekouř™it… být skromný a umírně›ný. jenže k tomu máme jiné vlastnosti: mírnost, skromný, slušný, ohleduplný, galantní – rozhodně› ne hodný.