Být hodný, milý a příjemný je často důležitější než být fér.
Tomáť Holub, Katolický týdeník ??, Téma: spiritualita muže
Sen o svítícím okně
Chodím po tmavém městě. Duše plná odpadků. černé postavy bez tváře, tvaru; kamenní duchové těžce se valící do mého nitra. Zmatek. Bloudím pod černočernou oblohou, ztracený ve městě padlých andělů… a hle. Osoba. Zařící srdce mě oslepuje, jako v to nejrannější ráno, když znenáhla rozsvítí se lampa. Třesu se. Náhle jakoby opadne těžký krunýř. Cítím úlevu.
„Jdi k těm svítícím oknům. Tam žijí dobré rodiny, tam najdeš společenství a lásku.“
Zlváťtní. Dřív zde žádná svítící okna nebyla.
Metafyzická hádanka
Musí snad květina dumat proč je květinou? Nebo pes, co je jeho úkolem, jako psa? Všichni živoěčichové tedy žijí v plnosti krom člověka – ten, jak se zdá, postrádá smysl své existence a neustále jej hledá. A protože mysl není schopna plnosti Boží, tedy žití kontemplace v Bohu, který je naplněním života člověka, nemůže být člověk úplným.
Je-li člověk nejvyšší bytostí na této zemi, pak je jediný, který se musí ptát po svém naplnění. Je k tomu odsouzen. Jakýkoli nižší tvor či věc přeci má naplnění právě ve službě člověku.
Děsní lidé
Lidé, kteří nesní
jsou prostě děsní. :-D
Šestá scestná úvaha Jiřího Dědeěka
Zatímco dřív jsme možná věděli, co teď, teď už jenom nevíme, co dřív. A jen víme, co potom, jenže když pak potom přijde, nevíme již, co jsme věděli předtím, nežli se potom stalo teď.
Rozhodně však ani s tím, co jsme věděli dřív, jsme nevěděli, co dřív, tak jako s tím, co víme teď, stejně nevíme, co teď. A tak zbývá jen doufat, že až to vše jednou přičteme k tomu, co budeme vědět potom, dozvíme se konečně, co teď, aniž bychom tápali, co dřív.
Ale co potom?
Převzato z knížky: Jiří Dedeček – Oběžník
Kaťpárek a Spejbl v říťi pimprlat
Možná jste si vťimli, pravděpodobně vťak ne – Mezi wraty se objevila celá knížka v elektronické podobě.
Původní knihu přinesl kolem roku 2000 (tedy možná to bylo 2001) na Silvestra kosteleckého spolěa Lukáť Holub. Na ťílený hlody v příběhu Spejbla, Kaťpárka a havního hrdiny Vládi v podání Franka Wainga se jen tak nezapomíná. Protože již knížka není k sehnání (a to ani v knihovně), rozhodl jsem se nascanované texty rozeznat na OCR a po mírných úpravách nechat je k potěťení ťiroké veřejnosti. Zdůrazňuji, že jsem tak uěinil výluěně z tohoto důvodu.
Pokud po knize chcete pátrat, vydalo ji Západoěeské nakladatelství v roce 1969 – to jsem jeťtě nebyl na světě a světlo světa nespatřil ani známý Spejblův „kolega“ Hurvínek (dnes populárnějťí a známějťí než Spejbl).
Takže: vzhůru do ětení!
Note: PaměřĽ
Knížku o zlepťení paměti jsem ěetl; bohužel, nemůžu si vzpomenout, jaké rady poskytovala.
Pátá scestná úvaha Jiřího Dědeěka
…Nu což, výjimka potvrzuje pravidlo.
Pomiňme fakt, že některá pravidla jsou potvrzována tolika výjimkami, že se naskýtá otázka, jsou-li to vůbec jeťtě pravidla, a tažme se raději, ěím že je potvrzeno samo pravidlo o tom, že výjimka potvrzuje pravidlo. A tu docházíme k závěru, že právě tou výjimkou, kdy urěité pravidlo ke svému zdůvodnění žádnou výjimku nepotřebuje.
A proto zmíněné pravidlo nemá v praxi žádný význam.
Dědeěek, Jiří. Oběžník. Praha: Středoěeské nakladatelství a knihkupectví, 1990. str. 57.
Komunikace „naslepo“
Nedá mi, abych sem nevložil ěást z vydařeného blogerského příspěvku Binárního Ládina. Doporuěuji k přeětení, stojí za to:
Sám mám nevalné zkuťenosti s tímto druhem komunikace naslepo, kdy ělověk vůbec netuťí, kdo mu naslouchá, pokud mu vůbec něco naslouchá. Jednou jsem takhle nazdařbůh komunikoval s neznámou inteligencí v Carrefouru, když jsem do krabice s nápisem âNa vaťe přání, náměty a připomínkyâ vhodil lísteěek s textem, âPřeju si světový mírâ a ono to k niěemu nevedlo.
Zaěnu filtrovat emaily
Asi zaěnu filtrovat emaily – a to podle klíěových slov, které v těle obsahují: „udělej“, âpotřebujuâ, „poťli“, „nemohl by jsi“.
Update: I když: to by mi zase nechodily žádný emaily! :-D