Sen o svítícím okně›

Chodím po tmavém mě›stě›. Duše plná odpadků. čŒerné postavy bez tvář™e, tvaru; kamenní duchové t웾ce se valící do mého nitra. Zmatek. Bloudím pod černočernou oblohou, ztracený ve mě›stě› padlých andě›lů… a hle. Osoba. Zař™ící srdce mě› oslepuje, jako v to nejranně›jší ráno, když znenáhla rozsvítí se lampa. Tř™esu se. Náhle jakoby opadne t웾ký krunýř™. Cítím úlevu.

„Jdi k tě›m svítícím oknům. Tam žijí dobré rodiny, tam najdeš společenství a lásku.“

Zlváťtní. Dř™ív zde žádná svítící okna nebyla.