Sníh na Mě›síci?

Jdu liduprázdným nočním mě›stem. Čerstvý sníh prosvě›tluje i ty nejtemně›jší kouty. Svit Mě›síce v úplňku umocňuje jistotu, že dnes mě› nic nemůže př™ekvapit. Na konci ulice spatř™uji postavu.

Se zaujetím, v nejvyšším soustř™edě›ní, hází sně›hové koule ně›kam do prázdna.

Nechci ho rušit – mám z ně›j trochu strach. Zvě›davost však vítě›zí nad obavami. „Copak tu dě›láte?“ Ptám se nesmě›lým hlasem.

„Hážu sníh na Mě›síc…“ odpoví zaneprázdně›ně› a aniž by se ohlédl hází dál hroudy do večerní tmy.

Prostě› házel sníh na Mě›síc.