Abychom pro sebe objevili správný rytmus modlitby, modlitby, která by byla v souladu s naším temperamentem, musíme naslouchat způsobům, jakými k nám promlouvá sám Bůh. Jak nejlépe zpomalit a vstoupit do dialogu zjevení a odpovídat? To je u každého z nás odlišné.
Potřebuješ třeba nějaké svaté místo, možná místo, kde k tobě už dříve Bůh promluvil. Snad je to někde venku v přírodě, snad na nějaké židli nebo před Nejsvětější svátostí. Možná to je poslední lavice v kostele. Je to místo, na které se můžeš vracet, usadit se tu a hledat Boží tvář. Nejjednodušší forma modlitby je tato: Každého dne prostě na nějakou chvilku, je-li to možné, hledat Boží tvář. Vědět, že sis s Bohem pohlédl do očí, žes dovolil Bohu, aby na tebe pohlédl.
Jestliže jsi spíše typ přemýšlivý, pak právě myšlenky tě dovedou k onomu dialogu zjevení a víry. Je-li to tvůj styl, použij k tomu knihu. Nemysli si ale, že samotné čtení knihy už je dialog. Musíš dojít k tomu, abys promlouval k Bohu ze svého srdce, ve vztahu já-ty, obyčejnými slovy, jako bys mluvil ke komukoli jinému. Vyslovuj to, co opravdu cítíš, ne to, co si myslíš, že cítit máš. Když pociťuješ depresi, selhání, vnitřní zápas, pak právě to máš přinést Bohu. Všechno to jsou data. Neexistuje žádná „roztržitost“.
Vyslovuj to, co opravdu cítíš…
napsal jsi to moc hezky. je to vlastnÄ tak… jestli tÄ zajĂmĂĄ mĹŻj zpĹŻsob (!ne hĹĂchy!) pĹĂpravy na svĂĄtost smĂĹenĂ nebo modlitba tak dĂĄme ĹeÄ…