Minulý víkend jsem si na bágl pověsil náťivku s lilií a domovenkou Kosteleckého skautského střediska. Ani byste nevěřili, jak obrovským krokem taková maliěkost je. Nejen že každý vidí k ěemu se hlásíte (a jak jsem uvedl na zaěátku – ne každý má o skautingu jasnou představu). Vám vťak hold nezbývá nic jiného, než se jako skaut chovat. Odhodit ranní chmury a nálady, být ochotný a veselý a vůbec: s lilií na báglu se zkrátka musíte víc snažit. Stane se takovým vaťim externím svědomím.
Zajímavé a neěekané byly reakce lidí kolem. Navíc – svět jako by se proměnil. Lidé, obzvláťtě dříve nevrlí starci, k vám zaěnou najednou být přívětiví, z niěeho nic si s vámi zaěnou během jízdy v autobuse povídat a vzpomínat na svá zaťlá léta ve skautském hnutí. Dokonce mě jedna paní, vida, že stojím dlouhou frontu se třema rohlíkama a ěokoládovou tyěinkou v ruce mermomocí chtěla pustit před sebe. Skautská lilie je prostě super.