Možná si to ani neuvědomujeme. Touha po emocích je mnohdy silnější než duchovní hloubka, chcete-li opravdovost našeho konání. Obdobný princip, jakým na nás působí vykonstruovaný televizní svět. Právě touha po zážitku nás nutí zkoušet nové věci, dívat se na nové filmy a shánět ty nejnovějťí hudební hity. Zážitek hýbe životem nejen konzumního světa, ale i světem křesťanů. Vždyť každý chce někdy prožít setkání s Bohem!
A tak člověk začne navštěvovat společenství proto, že se tam on cítí dobře. A když ne, můžu přeci kdykoli odejít. Máte taky divný pocit, když v neděli nemůžete do kostela? Cítíte také euforii na setkáních mládeže? A není to jen pozlátko? Toužíte po skvělých nových zážitcích? Děláte taky věci „pro dobrý pocit“?
Nestavím se proti emocím. Opravdový zážitek dokáže změnit život navždy. Rituál je zážitkem. Přemýšlím jen, zda právě emoce, chcete-li stálá touha po zážitku, nejsou někdy zrovna tím, co drží naši vnitřní prohnilou konstrukci světa pohromadě. Dobrý pocit jako by byla skořápka, co nahrazuje hloubku, opravdovost našich činů. A nemusí se jednat výhradně o pozitivní zážitky. Stejně funguje i oběť, pocit ukřivděnosti, sebelítost nebo pocit vlastní nepostradatelnosti.
Ze své vlastní zkušenosti mohu nakonec říci, že mě nejvíc duchovně obohatily právě ty prožitky, které jsem v době jejich trvání nehodnotil zrovna kladně. Naopak. šlo o chvíle, které bych nejradši zapomněl, ukryl nejhlouběji v mé mysli. Paradoxně, ty největší zážitky se časem obrátily proti mně. Mluvím o všech těch nádherných poutích, skvělých setkáních mládeže, vydařených akcích typu výlet nebo puťák, i o duchovních cestách nebo exerciciích. Pocit plnosti následoval pocit prázdnoty.
Jezdíme po světě s touhou po duchovním růstu a zatím jen naplňujeme emoční prázdnotu. Jako bychom naplňovali spíš cedník, než pevnou nádobu. Místo bourání starého, shnilého a nefunkčního obalujeme, nastavujeme, opravujeme, natíráme.
Důležité je pochopit, že jízdu „na hlubinu“, do nitra, k podstatě věcí, bude vždycky provázet zhroucení našeho dosavadního světa. Je třeba naplnit „nádobu hliněnou“. Voda ji sice za chvíli rozmočí, ale pak můžeme vyrobit novou, větší.