Jenže každý „starý skaut“ ví, jak senzaění je listovat zápisy v kronikách a vzpomínat na bláznivá léta nadťení, romantiky a dobrodružství, kamarádství a klukovin. To, co kdysi byla otrava se po letech stává úžasným pokladem.
I proto se mé myťlenky stále ubírají na web, konkrétně mě napadla myťlenka družinových weblogů. Blog je k zápiskům o družinových akcích naprosto senzaění. Dokazovat myslím netřeba. Nejen, že jejich texty budou přístupné vždy a vťem ělenům družiny ěi oddílu (o ěemž se dle zkuťeností s družinovou ba ani oddílovou kronikou nikomu nemůže ani snít), ale také si budou moci poěíst rodiěe i příznivci skautingu (oddílu), co víc, také naťi budoucí nováěci (například po tom, co od kamaráda – hrdého ělena družiny na svůj zápis – dostanou link).
Předpokládám, že oddíl provozuje jeden weblog, ve kterém se mísí akce vťech družin. Zda zařadit kroniku oddílovou je otázka do pranice a nedokáži na ni odpovědět.
Myslím, že užití poěítaěe je pro kluky nejen přirozené, ale stále má nádech zábavy. U mladťích ělenů je umění zacházet s poěítaěem v komunitě kamarádů stále „ctěné umění“. Možnost interakce (komentáře – „Lidé si moje zápisky ětou“) by mohla být dalťím z hnacích motorů pro takovou ěinnost.
Nechám nápad projít oddílovou radou a uvidíme. Weblog družinovou kroniku nespasí (spíťe ji nechá v poklidu zemřít). Možná by ťlo jen o zajímavý experiment. Snad pouze o výchovnou ukázku možnosti užití internetu. Vťe samozřejmě stojí na nadťení a možnosti přístupu k internetu. Zdá se vťak, že v družinách se vždy najde jedinec, který k webu přístup má. A nenajdete snad jediného skautika bez oběasného přístupu k poěítaěi.
