Blog jako platforma pro družinovou kroniku?

Př™emýťlím, jak oživit tradici družinových kronik. Kronika je v družinách stále více nepopulární – psaní zabere spoustu ěasu (ten je př™ece možné využít daleko efektivně›ji, to vám poví každý skautík). Pokud se v družině› nenajde pravý nadťenec – pisatel, nemá cenu družinu do družinové kroniky ani nutit. Energie na „psaní kroniky“ se skuteěně› nechá využít daleko lépe. I o výchovném př™ínosu by se nechalo úsp웻ně› spekulovat.

Jenže každý „starý skaut“ ví, jak senzaění je listovat zápisy v kronikách a vzpomínat na bláznivá léta nadťení, romantiky a dobrodružství, kamarádství a klukovin. To, co kdysi byla otrava se po letech stává úžasným pokladem.

I proto se mé myťlenky stále ubírají na web, konkrétně› mě› napadla myťlenka družinových weblogů. Blog je k zápiskům o družinových akcích naprosto senzaění. Dokazovat myslím netř™eba. Nejen, že jejich texty budou př™ístupné vždy a vťem ělenům družiny ěi oddílu (o ěemž se dle zkuťeností s družinovou ba ani oddílovou kronikou nikomu nemůže ani snít), ale také si budou moci poěíst rodiěe i př™íznivci skautingu (oddílu), co víc, také naťi budoucí nováěci (např™íklad po tom, co od kamaráda – hrdého ělena družiny na svůj zápis – dostanou link).

Př™edpokládám, že oddíl provozuje jeden weblog, ve kterém se mísí akce vťech družin. Zda zař™adit kroniku oddílovou je otázka do pranice a nedokáži na ni odpově›dě›t.

Myslím, že užití poěítaěe je pro kluky nejen př™irozené, ale stále má nádech zábavy. U mladťích ělenů je umě›ní zacházet s poěítaěem v komunitě› kamarádů stále „ctě›né umě›ní“. Možnost interakce (komentář™e – „Lidé si moje zápisky ětou“) by mohla být dalťím z hnacích motorů pro takovou ěinnost.

Nechám nápad projít oddílovou radou a uvidíme. Weblog družinovou kroniku nespasí (spíťe ji nechá v poklidu zemř™ít). Možná by ťlo jen o zajímavý experiment. Snad pouze o výchovnou ukázku možnosti užití internetu. Vťe samozř™ejmě› stojí na nadťení a možnosti př™ístupu k internetu. Zdá se vťak, že v družinách se vždy najde jedinec, který k webu př™ístup má. A nenajdete snad jediného skautika bez oběasného př™ístupu k poěítaěi.

Kniha: Paralaxa

…aneb paralýza, jak kultovní knihu Stevena Holla nazývají moji spolužáci. Musím upozornit, že tahle kniha vás skuteěně› paralyzuje a to na pě›kných pár dní do kř™esla. Vezmě›te si sebou také slovník cizích slov, budete jej potř™ebovat (pokud knihu chcete „hltat“ jak já) a to př™estože př™eklad Aleny Vťeteěkové je naprosto precizní a doplně›ný mnoha poznámkami, které obrovsky usnadňují chápání autorových myťlenek a uvádě›jí je do ťirťích vztahů. Zábě›r amerického architekta např™íě vě›deckými i umě›leckými obory je obdivuhodný. Myťlenky a úvahy př™ímo navazují na př™edstavení konkrétní architektonické tvorby. Př™i ětení zjistíte, že vě›tťina staveb ně›jakou takovou myťlenku ově›ř™uje, zkouťí nebo aplikuje. Most mezi teorií a praxí je kompletní.

Paralaxa je úhel, který svírají př™ímky vedené ze dvou různých míst v prostoru k pozorovanému bodu. Jako paralaxa se také oznaěuje zdánlivý rozdíl polohy bodu vzhledem k pozadí př™i pozorování ze dvou různých míst.

ěŒím dále je pozorovaný př™edmě›t od pozorovacích míst, tím je paralaxa menťí.

Nejjednoduťťím př™íkladem paralaxy v praxi je pozorování př™edmě›tů stř™ídavě› levým a pravým okem. Př™edmě›ty v popř™edí se zdánlivě› posunují vůěi pozadí – ěím blíž je pozorovaný př™edmě›t, tím vě›tťí je jeho zdánlivý posuv.

Na první prolistování si vypadá Pralaxa jako knížka obrázková s krátkými popisky. Nenechte se mýlit. Odstavce textu jsou psány neuvě›ř™itelně› komprimovaným jakzykem. Ernest Hemingway by si mohl od Holla vzít př™íklad. Proto budete každý odstavec „sát“ ně›kolikrát po sobě›.

Za vrcholné kapitoly považuji „Práce s pochybami“ a „Okraj mě›sta“. Pokud se nebudete chtít pustit do ětení celé knihy, tyto dvě› kapitoly jistě› neopomeňte.

Abych na knihu nepě›l jen chválu, mě›l bycch uvést dvě› malicherné výtky týkající je její formy: kniha je na svoje rozmě›ry neuvě›ř™itelně› t웾ká, což je dáno kvalitou papíru a tisku. Asi i díky této kvalitě› byla publikace oceně›na jako jedna z nejkrásně›jťích knih svě›ta na frankfurtském knižním veletrhu v roce 2002 (samozř™ejmě› ve své originální anglické verzi). Dalťí výtka je vťak hůř™e obhajitelná: na ně›kterých stránkách knihy se nedá podtrhávat ani psát poznámky. A to vzhledem k hodnotě› publikace, ke které se budete ěasto vracet, znepř™íjemňuje práci.

Výěet citovaných autorů a jmen

Ze zajímavých citovaných autorů bych rád uvedl např™. Henriho Bergsona, Mayu Deren, Gottfrieda Wilhelma Leibnize, nebo Octavio Paze.

Kniha: HOLL, Steven. Paralaxa. Brno: Era group, 2003.

A jaký je můj e-mail?

Př™íbě›h slyťený v autobuse Filipem Rožánkem:

Odhadem osmnáctiletá dívka telefonuje v autobuse:
„Mám mejla, jasně›. Já ti ho poťlu ve zprávě›, jooo?“
„Já ti ho nechci diktovat… pokraěování na blogu Filipa Rožánka (A jaký je váť e-mail?)

Otázka „A jaký je váť e-mail?“ je skuteěně› na místě›. Sám jsem si v mladých letech (na stř™ední ťkole) zř™ídil nerozvážně› email se zdrobně›linou svého vlastního jména – tedy místo Vratislav mám v emailu zdrobně›linu VrářĽa, tedy bez diakritiky vrata. Nejméně› ětyř™i roky zoufám nad svou chybou, která se t웾ko napravuje. Dodnes nepochopím, jak jsem mohl zamě›nit své pro internet optimální „bezdiakritické“ kř™estní jméno za to kratťí s diakritikou…

Díky humornému postř™ehu Filipa Rožánka jsem se koneěně› rozhodl – února (2006) již používám jen svůj „dlouhý“ email ansorge.vratislav (zavináě) seznam.cz.

Senát podpoř™il registrované partnerství

Senátem proťel kontrovezní zákon o registrovaném partnerství. Zákon ěeká na podpis prezidenta Václava Klause. Ten, jak se domnívám, z politických důvodů zákon podepíťe. Není co ř™eťit. ěŒeská Republika prakticky ustanovila homosexuální partnerství.

Novinky: Senát podpoř™il registrované partnerství, zbývá Klaus

Důvody jeho př™ijetí jsou asi nejvíce patrné z citace senátora ODS Jaroslava Kubela. Rád bych zveř™ejnil názor ně›kterého z lidoveckých poslanců, nicméně› citace uvedená na novinkách.cz Jiř™ího Stodůlky není pravda právě› nejťřĽastně›jťí.

„Je na tom trochu s podivem, že nejvýrazně›jťí podporovatelé zákona jsou ti, kteř™í, není tomu tak dlouho, tyto lidi vyhazovali z práce, zavírali, protože to byla tehdejťí ideologie. A teě najednou ř™íkají, že je to bezvadné a že je plně› podporují. Teprve když jsme déle pohovoř™ili na výboru se soudružtiěkou (Kateř™inou) Koneěnou, tak z ní vypadlo, jak to vlastně› je. No my jsme si prý spoěítali, že to je milion voliěů. Tak to si spoěítala KSěŒM. Pan premiér Jiř™í Paroubek si spoěítal, že to je půl miliónu voliěů. ODS, ta je skromná, poěítala, že to je asi 300 tisíc voliěů. Lidová strana, ta si to nespoěítala, protože zř™ejmě› mezi nimi jich moc nebude, ti nám to spoěítají.“

Jaroslav Kubera (senátor ODS)

Klasický př™edvolební populismus. Takto hluboko zákonodárství ěŒeské Republiky kleslo…

Note: Žblepty

Řekl: „Co píťeť jsou jen romantický žblepty!“

No a?
Já mám žblepty rád…
Jen strach mi nahání,
co dě›lal bych, (kdybych nemě›l nadání)
pro žbleptání?

Válěil?
Nebo v ulicích krad?
A proto mám žblepty rád.

Note: škola

Nikdy jsem nevidě›l dítě›, jež by si nechtě›lo ně›co stavě›t z kostiček, naučit se ně›co nového, nebo zkusit ně›jaký nový úkol. A jediný důvod, proč se dospě›lí nechovají podobě› je ten, že jsou posíláni do školy nebo do jiných utlačovatelských institucí, které je to odnaučí.

CHOMSKY, Noam. In čŒlově›k, moc a spravedlnost. Praha: :intu:, 2005. s. 70.

Architekt kadeř™níkem

„Tak jak to chcete?“ obligátní otázka na kterou nikdy neznám správnou odpověď. V mém př™ípadě› snad taková ani neexistuje.
„Zkrátit a prostř™íhat.“ vypotil jsem požadavek.
„Chcete to vzádu mašinkou, nebo strojkem?“ zně›l další chyták kostelecké kadeř™nice po chvíli stř™íhání. Skutečně› nemám tuchy, jaký je rozdíl mezi výsledky práce „nůžkami“ či „strojkem“, popravdě› mě› to ani nezajímá. Chci mít méně› vlasů a př™itom vypadat jako člově›k. Nic víc.
„Nad ušima vystř™íhat?“
„Jak uznáte za vhodné…“ zně›la nejdiplomatičtě›jší odpově›ď co znám. Kadeř™ince trochu protáhla obličej, nicméně› práce probíhala plynule dál.
„A chcete to vzadu na Havla?“ …uh? Jak mám proboha vě›dě›t, co je „na Havla“? Jo tak kdyby př™istř™ihovala mozkový závity, dal bych si ř™íct. Z př™edstavy podivného účesu bývalého prezidenta jsem vyhrkl rezolutní odmítnutí.

Profesionální problém. Jako zákazník v kadeř™nictví mám určitou př™edstavu, kterou reprodukuji svými amatérksými slovy. Př™estože znalost účesů a fíglů, kvality barev, laků a tužidel je u ženského pohlaví základím sociálním a integračním prvkem, není mou povinností „chlapa“ znát odborný žargon kadeř™níka.

Kozel zahradníkem, praví se v českém př™ísloví. Kadeř™ník architektem či architekt kadeř™níkem?, př™edesílám závě›r svého zamyšlení o naslouchání klientovi. Klienti totiž nevě›dí. Nemají ani zlomkovou př™edstavu a se znalostmi jsou na tom stejně, jako já se znalostí kondicionérů. „Tyhle předválečný domy – krabice se mi nelíbí“.

Stavíme domy, které vidíme u druhých. Kopírujeme v př™edstavě›, že tak se vyrovnáme celebritám, že takto naše životy získají na kvalitě›.

Role architekta v dnešním svě›tě› již není plnit požadavky klienta. Úkolem architekta je klienta kultivovat, tvoř™it ucelenou př™edstavu, interpretovat na základě› naslouchání a sledování. Architekt př™eci nemůže od klienta očekávat závratné výkony v oboru, který neovládá…

Note: kyber architekt

…s př™íchodem webu koněí architektura v tradiěním slova smyslu. Místnost a servis k pracovnímu místu s kompjútrem je př™eci jednoduchá nearchitektonická záležitost. Musíme př™ejít z vně›jťku svě›ta do nitra. Prolomit technologické bariéry a vstoupit do svě›ta mezi grafikou, webovým designem, programováním a hlavně› duchovností.