Co se nikam nevešlo.
Někteří lidé lžou a své lži věří.
Ti druzí lžou a ví, že nemluví pravdu.
Občas si myslí, že lhaním něco vyřeší, že se možná stane zázrak a lež se neustálým opakováním pravdou stane.
Někteří lháři nadávají druhým do lhářů A další lháři s oblibou usvědčují lháře ze lži.
A tak si navzájem lidé lžou a i ti poctiví a pravdomluvní nakonec ani nejsou sto rozpoznat, zda na tom, co papouškují, je něco pravdy.
A když se naše já bere tak vážně, nezbude už místo pro Boha.
Pokud vám jde o zásluhy, soutěžení a odměny, pak vám evangelium nebude dávat smysl.
Lidé království Božího dělají dějiny. Lidé, kteří ještě žijí ve svém falešném ?já?, ve falešném světě iluzí, dějiny zdržují. Jenom se opakují. Jsou to konformní, ustrašení lidé. Hodní, úctyhodní, správně myslící lidé v každé době, kteří myslí kolektivně a nemají sílu prorazit ven.
?Běda, když vás svět bude chválit,? říká Ježíš (Lk 6,26). Asi zná nezdravost toho, co se obvykle považuje za zdravé a normální. Realita království Božího znamená vidět život novým způsobem: věci nejsou takové, jak se zdají. Není to tak, jak si myslíte. Pouze jedna věc je absolutní. Všechno ostatní je relativní a pomíjivé. Systém je to, jak lidé myslí, když nemyslí.
Myšlení na způsob království Božího nikdy nebude obecně přijato. Světský systém je příliš svůdný a oslepující.
Richard Rohr
V současné teologii zdomácněla fráze: ?Preference pro chudé?. To znamená, že Bůh dává přednost chudým, těm, kdo ve svém postavení trpí nespravedlností.
Někteří si myslí, že je to nějaká nová divná teologie. My františkáni víme, že František tomu vždy věřil ? je to tedy jistě osm set let stará věc. A když se vrátíme k Horskému kázání, je nám jasné, že je to staré dva tisíce let. Dokonce když si přečteme Exodus, zjistíme, že je to dědictví staré tři tisíce dvě stě let.
Bůh je vždy na straně chudých a těch, kdo nemají žádný hlas.
Vždycky je jednodušší nevědět a Pravdu nehledat.
A vytvořit nepřítele je snažší než si udržet přítele.
Čím hlouběji se snažím potopit do problematiky, tím víc potkávám odpovědné osoby na důležitých místech, které se snaží hrát na všech frontách „v dobrém“. Nejen že takové chování věcem samým neprospívá, ale vytváří pokryteckou atmosféru, ve které má každý tak nějak svoji pravdu a konkrétní odpověď neexistuje.
Důsledkem takové snahy vyjít s každým za dobře je, že je možné dělat všechno, záleží jen na tom, jak se věci interpretují.
Pravé Peklo.
„Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.“ (Ef 6,12)
Cokoli člověk dělá a snaží se to dělat dobře, rozvíjí a posouvá jeho schopnosti.
Co člověka naopak brzdí, je pohrdání a ignorace.
Jinými slovy, nenazývejte temnotu světlem! Nenazývejte ji dobrem. Myslím, že mnozí naši lidé se k tomu nechali svést. Cestou, jak z toho ven, je prostě přestat říkat, že věci jsou v pořádku. Když odmítneme temnotu pojmenovat, budeme v ní zajati. To je nebezpečná a falešná nevinnost. Když dokážeme temnotu pojmenovat, můžeme se naučit žít tak, aby nad námi neměla převahu.