Rubrika: skauting

Př™emýťlím, jak oživit tradici družinových kronik. Kronika je v družinách stále více nepopulární – psaní zabere spoustu ěasu (ten je př™ece možné využít daleko efektivně›ji, to vám poví každý skautík). Pokud se v družině› nenajde pravý nadťenec – pisatel, nemá cenu družinu do družinové kroniky ani nutit. Energie na „psaní kroniky“ se skuteěně› nechá využít daleko lépe. I o výchovném př™ínosu by se nechalo úsp웻ně› spekulovat.

Jenže každý „starý skaut“ ví, jak senzaění je listovat zápisy v kronikách a vzpomínat na bláznivá léta nadťení, romantiky a dobrodružství, kamarádství a klukovin. To, co kdysi byla otrava se po letech stává úžasným pokladem.

I proto se mé myťlenky stále ubírají na web, konkrétně› mě› napadla myťlenka družinových weblogů. Blog je k zápiskům o družinových akcích naprosto senzaění. Dokazovat myslím netř™eba. Nejen, že jejich texty budou př™ístupné vždy a vťem ělenům družiny ěi oddílu (o ěemž se dle zkuťeností s družinovou ba ani oddílovou kronikou nikomu nemůže ani snít), ale také si budou moci poěíst rodiěe i př™íznivci skautingu (oddílu), co víc, také naťi budoucí nováěci (např™íklad po tom, co od kamaráda – hrdého ělena družiny na svůj zápis – dostanou link).

Př™edpokládám, že oddíl provozuje jeden weblog, ve kterém se mísí akce vťech družin. Zda zař™adit kroniku oddílovou je otázka do pranice a nedokáži na ni odpově›dě›t.

Myslím, že užití poěítaěe je pro kluky nejen př™irozené, ale stále má nádech zábavy. U mladťích ělenů je umě›ní zacházet s poěítaěem v komunitě› kamarádů stále „ctě›né umě›ní“. Možnost interakce (komentář™e – „Lidé si moje zápisky ětou“) by mohla být dalťím z hnacích motorů pro takovou ěinnost.

Nechám nápad projít oddílovou radou a uvidíme. Weblog družinovou kroniku nespasí (spíťe ji nechá v poklidu zemř™ít). Možná by ťlo jen o zajímavý experiment. Snad pouze o výchovnou ukázku možnosti užití internetu. Vťe samozř™ejmě› stojí na nadťení a možnosti př™ístupu k internetu. Zdá se vťak, že v družinách se vždy najde jedinec, který k webu př™ístup má. A nenajdete snad jediného skautika bez oběasného př™ístupu k poěítaěi.

St웾uje si Béla: „Ach jo, ten můj táta je tak straťně› praktický ělově›k!“
„Proě si teda st웾ujeť?“ nechápe Géda.
„Koupil mi anglickou uěebnici ně›měiny, abych se nauěil obě› ř™eěi naráz.“

Skaut jde zasně›ně› po ulici a kouká se na mraky.
Zastaví ho policista a praví:
„Chlapěe, musíť se dívat, kam jdeť. Jinak půjdeť tam, kam se koukáť!“

Kostelecká ětyř™ka (tedy 4. oddíl skautů z ěŒerveného Kostelce) se po roky douhlých debatách koneěně› odhodlala zavést pro letoťní nováěky odliťné stezky od tě›ch, co nabízí ústř™edí Junáka. Vě›tťinově› pochází z př™ekladu stezek Slovenských skautů, kteř™í mají skvě›le propracovanou metodiku. Vťechny úkoly si plní skautík sám, pomáhají mu vťak rádce, vůdce oddílu nebo rodiě.

Ke stávajícím bodům jsme si moc př™idávat nemuseli. Koncepce stezek je výborná, sami bychom asi lepťí nevymysleli. Př™ipojili jsme pouze Nováěkovskou zkouťku, která zde chybě›la a celé vyvedli do malé knížky (A5, která bude tiťtě›na „2 strany na list“) s př™ehledným designem. Máte li o tuto stezku zájem, můžete si ji samozř™ejmě› stáhnout.

Do budnoucna snad př™idáme ně›jaké nové oddílové body, odrážející naťe oddílová specifika.

Ke skautům se hlásí mnoho mladých i starých a to hlavně› na skautských akcích ;-) Na veř™ejnosti je tomu trochu jinak. Snad nikdo se za skautování nestydí, nicméně› málokdo je na skauty hrdý natolik, aby se k nim veř™ejně› hlásil jaksi sám od sebe. Zajímavé. Za ostatní koníěky se nestydíme. Jezdíte na snowboardu? Tak to př™eci musí vě›dě›t celá ťkola! Nevím do jaké míry je snowboarding celostným programem (a neodvažuji se ho snižovat), odvážím se vťak tvrdit, že se skautingu nerovná ani po paty. Skauti př™eci na snowboardu jezdí taky a př™itom dě›lají mnoho dalťích skvě›lých vě›cí. Nejsou to žádná párátka. Veř™ejnost nás tak bohužel nevnímá a skauty bere jako archaické „zálesáky“ nebo laskavé kluky ve stylu Rychlých ťípů. Jenže Mirek Duťín by se jistě› snowboardu nebál.

Minulý víkend jsem si na bágl pově›sil náťivku s lilií a domovenkou Kosteleckého skautského stř™ediska. Ani byste nevě›ř™ili, jak obrovským krokem taková maliěkost je. Nejen že každý vidí k ěemu se hlásíte (a jak jsem uvedl na zaěátku – ne každý má o skautingu jasnou př™edstavu). Vám vťak hold nezbývá nic jiného, než se jako skaut chovat. Odhodit ranní chmury a nálady, být ochotný a veselý a vůbec: s lilií na báglu se zkrátka musíte víc snažit. Stane se takovým vaťim externím svě›domím.

Zajímavé a neěekané byly reakce lidí kolem. Navíc – svě›t jako by se promě›nil. Lidé, obzvláťtě› dř™íve nevrlí starci, k vám zaěnou najednou být př™ívě›tiví, z niěeho nic si s vámi zaěnou bě›hem jízdy v autobuse povídat a vzpomínat na svá zaťlá léta ve skautském hnutí. Dokonce mě› jedna paní, vida, že stojím dlouhou frontu se tř™ema rohlíkama a ěokoládovou tyěinkou v ruce mermomocí chtě›la pustit př™ed sebe. Skautská lilie je prostě› super.

Všichni víme, co je to „být gramotný“. Gramotnost bereme jako naprostou samozř™ejmost. Kdysi, myslím ve 100+1, jsem narazil na článek, jehož část textu mám opsánu v mém „Zápisníku“ (alias Blok). Ȍlánek se zabýval právě› gramotností a tím, jak dnešní doba rozšiř™uje její rozsah a jak se mnozí lidé této „Nové gramotnosti“ vzpírají. Jedná se hlavně› o znalost cizího jazyka, kvalitní uživatelskou znalost a dovednost práce s PC, e-mailem, internetem, faxem, skenerem a mobilním telefonem. Dále článek mluví o tkzv. „Tř™etí gramotnosti“, což je, jak z citátu pochopíte, soubor současnou společností žádaných vlastností a dovedností. Cituji článek:

Tř™etí gramotnost je umě›ní vůdcovství, netradičních a originálních způsobů ř™ešení, kreativita, týmová spolupráce, odolnost proti zatížení, schopnost motivace, komunikativní dovednosti, aktivní př™ístup k životu, rychlost reakce.

A já dodávám: tomu všemu př™ece učí skauting!