Osmá scestná úvaha Jiř™ího Dě›deěka

Na zcestné úvahy Jiř™ího Dě›deěka nedám dopustit. Fascinují mě› stejně› jako jeho poezie. Vyjadř™ují s takovou samozř™ejmostí a profesionalitou to, co bych se ně›kdy neodvážil napsat, ba publikovat, i kdyby mě› takové vě›ci napadaly. Takže s tímto prohláťením publikuji poslední úvahu, př™i které jsem se hlasitě› „pousmál“ na celý autobus (a vťichni na mě› koukali). Od té doby chodím p웻ky ;-)

Z hlediska prolnutí života literaturou a naopak rozeznáváme pouze tř™i druhy lidí: první život žijí, druzí o tě›ch prvních píťí a tř™etí to od tě›ch druhých o tě›ch prvních ětou.

ěŒlově›k by se tedy mě›l snažit, aby jeho vztah k životu byl bezprostř™ední a on se mohl zař™adit nejspíťe do skupiny první, tu a tam snad i do druhé, do tř™etí vťak nikdy. Mě›l by tudíž př™edevťím př™estat ěíst, jelikož taková vě›c v životě› jenom zdržuje a jeden se z knih stejně› nic podně›tného nedoví, jak ř™íká námoř™ník Teichmann v románu Žraloci a mé ryby od Wolfganga Otta.

Jiř™í Dě›deěek, Ob웾ník

Note: na poěátku

Dnes v mé (ne) pravidelné rubrice „zápisky“ zveř™ejním citát, který se dnes celý den zobrazoval na domovské stránce parazitního uskupení kostelecké mládeže v rubrice zamyťlení; slovo na den. Citát pochází z knížeěky Josefa Schultze: Vlídná povzbuzení na každý den. Autorem citátu je Marius Scheider. Př™eětě›te si ho radťi vícekrát: ;-)

Na poěátku svě›ta byl zvuk.

Zaokrouhlení minut na ětvrt hodiny

Př™i práci na jednoduché správě› akcí kosteleckého skautského stř™ediska jsem narazil za zajímavý problém. Pomocí php vypisuji poěty minut a to po ětvrt hodině›. Jde tedy o <select>, který zobrazuje hodnoty: 00, 15, 30, 45.

Nicméně› chci také nastavit aktuální ěas. Tedy vybrat tu položku, která je nejblíže aktuálnímu ěasu (minutě›). Jak tedy zaokrouhlit ěíslo na „ětvrt hodiny“?

Řeťení je více než primitivní:

/—code

Funkce se chová př™esně› jak potř™ebuji:
– pro 26. minutu –> 30
– pro 16. minutu –> 15

Samozř™ejmě› je tř™eba oťetř™it dvojcifernost nuly (0 –> 00) a krajní hodnotu celé hodiny (60 –> 00)

Šestá scestná úvaha Jiř™ího Dě›deěka

Zatímco dř™ív jsme možná vě›dě›li, co teď, teď už jenom nevíme, co dř™ív. A jen víme, co potom, jenže když pak potom př™ijde, nevíme již, co jsme vě›dě›li př™edtím, nežli se potom stalo teď.

Rozhodně› však ani s tím, co jsme vě›dě›li dř™ív, jsme nevě›dě›li, co dř™ív, tak jako s tím, co víme teď, stejně› nevíme, co teď. A tak zbývá jen doufat, že až to vše jednou př™ičteme k tomu, co budeme vě›dě›t potom, dozvíme se konečně›, co teď, aniž bychom tápali, co dř™ív.

Ale co potom?

Př™evzato z knížky: Jiř™í Dedeček – Ob웾ník